Diplomové práce, nebo obecněji závěrečné vysokoškolské práce, byly vždy „takovou pěknou tečkou za tím naším studiem.“ Ale kdy se vlastně začaly psát? A jak se do jejich psaní pustit? Také o tom je tento článek.
Kromě pohledu do historie se seznámíte s termínem „Contract cheating“, aneb psaním práce na zakázku. Otázka, kolik studentů a proč vlastně tuto službu využívá, určitě stojí za zamyšlení.
A aby Vy jste podobné služby nepotřebovali, připravila jsem pro Vás čtyři konkrétní rady, jak psát svou vlastní práci, čím začít a jak vytrvat.
„Zkusím si o diplomku napsat Ježíškovi, aspoň si ověřím, zda opravdu nosí dárky.“ Poprosit o diplomku Ježíška je jedna možnost. Další je, stejně jako současné Vánoce, o něco komerčnější, její napsání si prostě můžete koupit, k čemuž Vás rozhodně nechci nabádat. Jen mi to nedá, abych nezmínila zajímavou statistiku, která se k tomuto tématu váže, a kterou najdete dále v článku.
A nebo se rozhodnete, že se s tím nějak popasujete. Pak na Vás v následujícím textu čeká několik dobře míněných rad :).
Krátká historie vzniku diplomových prací
Podíváme-li se do historie vzniku prvních univerzit, dopátráme se i vzniku prvních závěrečných prací, jejichž cílem bylo z části nahradit závěrečné zkoušky.
Začátek univerzit se datuje do 11. až 14. století, do středověké Evropy, tedy do doby kdy byla v roce 1347 založena také naše Univerzita Karlova. Jako nejstarší univerzita na světě bývá označována univerzita v italské Boloni, založená roku 1088. [1]
Za výrazný mezník vysokoškolského vzdělávání je pak považována Humboldtova reforma. V roce 1809 pruský ministr školství, diplomat a filosof Wilhelm von Humboldt, jakožto osvícený a vzdělaný muž, provedl důkladnou reformu celého školství.
V rámci reformy maturita nahradila bakalariát, (abychom ho po letech zase, trochu klopotně, zavedli zpět :)), doba vysokoškolského studia se prodloužila, omezily se zkoušky, které byly částečně nahrazeny obhajobami vlastních vědeckých prací. [1] A od té doby studenti na závěr svého studia tráví čas psaním svých závěrečných prací.
Závěrečné vysokoškolské práce na zakázku
Ve svém článku o plagiátorství popisuji typy plagiátorství, kdy jedním z nich je právě „Contract cheating“, tedy vlastně zakoupení práce. Termín poprvé užili Thomas Lancaster a Robert Clark ve své studii z roku 2006 [2]. Oba výzkumníci se zaměřili na jedny konkrétní webové stránky, konkrétní místo, RentACoder, o kterém je známo, že je používán pro „smluvní podvádění“ a ukázalo se, že cca 12,3 % nabídky jsou právě akademické práce.
Se zajímavými výstupy na toto téma přišla Veronika Králíková ve své diplomové práci s názvem „Analýza trhu s podvodnými seminárními a závěrečnými pracemi v ČR“ [3]. Autorka svá data zjišťovala prostřednictvím dotazníku, takže záleželo na samotných studentech, zda se přiznají. Nicméně mnoho z nich se rádo pochlubilo. Konkrétně se jednalo o 8o z 1000 respondentů, což představuje cca každého dvanáctého studenta.
Zajímavé jsou uváděné důvody, kdy 41 % respondentů udávalo, že měli málo času a 9 % raději trávilo čas v práci. Za zamyšlení stojí tvrzení 32 % studentů, kteří si práci raději koupili, neboť dané problematice nerozuměli [3], což není zrovna nejlepší vizitka pro naše školství :).
Mezi dalšími důvody se objevovalo „Nechtělo se mi“ se 14 %, či „Jiné důvody“ se 4 % [4]. A protože, jak se říká „příklady táhnou“, mnozí studenti si práci koupí, protože to vidí u spolužáků.
Abyste ušetřili a hlavně měli ze své práce dobrý pocit, napište si ji sami :), inspirovat se můžete následujícími radami.
Jak se pustit do psaní své vlastní závěrečné práce
1. Prvním krokem všechno začíná
Nikdy nezdoláte horu, aniž byste udělali první krok. Proto je první krok – do psaní se vůbec pustit – ten nejtěžší.
Moudré hlavy radí, že pokud chcete třeba začít pravidelně běhat, prostě zkuste jednou ráno vstát, převléknout se do sportovního, obout tenisky a vyjít před dům. Tam se třeba jen nadýchnout a zase se vrátit zpátky. Druhý den už můžete zkusit obejít blok a za pár dní už budete každé ráno vybíhat ani nebudete vědět jak :).
S psaním diplomky je to trochu podobné. Spousta studentů si plánuje, jak hned zítra začne, ale pak přijdou „ale“: „ Ale ještě nemám pohromadě všechny podklady.“….. „Ale zítra mám málo času, to nestojí zato začínat.“…..“Ale vždyť mám spoustu času, nebudu to hrotit.“….“Ale ještě musím udělat tohle a tamto.“ …..
Zkuste si všechna svá „ale“ ignorovat a prostě začít. Více se o prokrastinaci, tedy odkládání, můžete dozvědět zde. Je vcelku jedno do čeho se pustíte nejdřív, jen si sedněte a zkuste si třeba nastřelit osnovu nebo dohledávat potřebné informace a jejich zdroje.
2. Zaparkujte myšlenky
Určitě to také znáte. Když se Vám nechce začít nějakou činnost, myslíte na spoustu věcí kolem. Právě, když se máte soustředit, Vaše myšlenky se rozběhnou všemi směry: „Co si dám k večeři?“ … „Zítra musím k zubaři.“ … „Už se těším na víkend.“… A tak dále. Myšlenky si z hlavy jen tak nevyhodíte. Čas na proniknutí do kouzla meditací v Indii také asi nemáte. A tak nám nezbývá, než se s tím nějak poprat.
Mám pro Vás návod na celkem jednoduchou metodu. Zkuste si práci limitovat časem. Na tento, vcelku jednoduchý nápad, mne přivedl jeden z dětských psychologů na přednášce o dětech a učení. Každá práce by měla mít nejen svůj začátek, ale také konec. Takže pokud se děti učí nebo píšou úkoly, měly by vědět, kdy si půjdou hrát a odpověď typu, až jak ti to půjde, není právě nejlepší.
Pro své tvrzení, uvedl krásný příklad. Představte si, že manželka žehlí a muž ji zpoza rohu stále přidává další a další prádlo. Na otázku, kolik toho ještě je, pak jen lakonicky podotkne: „To záleží na tom, jak ti to půjde miláčku.“ Pro genderovou vyváženost si můžete představit situaci, že žehlí manžel a žena mu škodolibě přihazuje další prádlo :).
Zkuste si tedy říct, kdy začnete a také, kdy chcete skončit. Třeba: „Budu psát tři hoďky a pak půjdu do posilovny.“ A pak se opravdu do psaní pustit. Samozřejmě, pokud se do něj zaberete důkladně, končit nemusíte, ale je fajn vědět, že můžete :).
3. Nepište košatě, držte se tématu
Nepište košatě a držte se tématu. Zní to samozřejmě, ale když se pustíte do psaní, tak už to tak snadné být nemusí :). Myšlenky a nápady se začnou hrnout a mohou pak vznikat věty typu: „Tato historická cesta byla velmi nebezpečná, za každým stromem číhal loupežník a zboží, které se podařilo dostat až na tržiště, bylo velmi drahé.“ Věty podobného typu mohou Vaši práci „okořenit“, ale je potřeba s tímto kořením nakládat velmi opatrně.
Na obrázku je zachycen interiér jedné nejmenované cukrárny. Je až neuvěřitelné, co všechno zde můžete najít. Za povšimnutí stojí zvláštní váza na stolku i „svatá“ socha v pozadí.
A stejně jako v interiéru někdy „méně je více“, tak se i při psaní studentské práce vyhněte dlouhým souvětím a květnatému stylu. Připomínka ke srozumitelnosti nebo spíš nesrozumitelnosti textu se v oponentských posudcích objevuje docela často. Tak vězte, že nepíšete román, ale odborný text a i když Vás Vaše „básnické střevo“ bude svádět na scestí, nedejte se :)!
4. Postupujte od celku k jednotlivostem
„Snažím se pracovat na první kapitole, aby byla dokonalá a až ji budu mít, pustím se do další“. Tak tohle je cesta přímo do pekel. Efektivnější je začít psát a postupně plnit jednotlivé kapitoly nebo body zadání, čím více textu budete mít, tím budete klidnější. Konečné úpravy a formátování textu si nechte raději na konec. Více o tom, jak se při psaní nezaseknout si můžete přečíst zde.
Závěr
„Student pracoval s nadšením a entusiasmem, které mu lze jen závidět“… „V práci jsou neotřelé pohledy a odvážná řešení….“ …“Práce zcela předčila má očekávání.“… Na závěr uvádím několik pochvalných výňatků z oponentských posudků, které se třeba už brzy objeví také v posudku na práci Vaši.
Pokud se rozhodnete pro svou vlastní cestu, je dobré mít na ní průvodce, který Vám pomůže vyvarovat se chyb, kterých se dopustili ti, co šli před Vámi. Pokud hledáte jasné, funkční a uživatelsky přátelské návody, jak se do psaní pustit, kde začít, pokračovat i jak skončit, mrkněte sem.
A na samý závěr mi nezbývá, než Vám popřát, ať naleznete téma, které Vás bude bavit a svou práci píšete s chutí a radostí :).
Použité zdroje
[1] CHOTAŠ, Jiří. Idea moderní univerzity: Napoleon contra Humboldt [online]. [cit. 2018-12-06]. Dostupné z: religionistika.upce.cz/data/File/…/idea_univerzity_napoleon-contra-humboldt.doc
[2] CLARKE, Robert a Thomas LANCASTER. Eliminating the successor to plagiarism? Identifying the usage of contract cheating sites [online]. [cit. 2018-12-06]. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/summary?doi=10.1.1.120.5440
[3] KEMÉNYOVÁ, Zuzana. Diplomku na zakázku si objedná každý dvanáctý student https://www.universitas.cz/aktuality/113-diplomku-na-zakazku-si-objedna-kazdy-dvanacty-student [online]. [cit. 2018-12-06]. Dostupné z: https://www.universitas.cz/aktuality/113-diplomku-na-zakazku-si-objedna-kazdy-dvanacty-student
