Globální oteplování, lední medvědi a seminární práce

Globální oteplování, lední medvědi a seminární práce

„Doprava ovlivňuje naše životní prostředí. Mimo jiné produkuje skleníkové plyny a podílí se tak na změnách klimatu, globálním oteplování.“ Vyprávím studentům, zatímco za oknem mrzne, až praští. Rozhlédnu se po posluchačích, kteří se choulí ve svetrech, obzvlášť studentka z Indie vypadá prokřehle.

Co bychom v těchto dnech dali za kousek nefalšovaného globálního oteplení! Ale o změnách klimatu jsem psát nechtěla, informací je o něm dost a dost.

Ostatně ovzduší znečišťovali už staří římané, my v tom jen zdárně pokračujeme  :).

Spíš mne toto téma přivedlo na myšlenku, podle jakého klíče si vybíráme informace, které se nám zdají věrohodné. Obvykle máme sklony věřit těm informacím a zprávám, které s námi rezonují a se kterými souhlasíme. Naopak, pokud nějaká zpráva podporuje tábor našich odpůrců, jsme k ní mnohem skeptičtější :).

Když před pár týdny proběhla médii fotka zbídačelého ledního medvěda, který se z posledních sil plouží bílou krajinou, rozpoutala se bouřlivá diskuse. Fotku doprovázel text o vysílení dlouhou plavbou v moři mezi rozlámanými ledovými krami, příliš křehkými, aby na nich mohl na chvíli spočinout.

Není pochyb o tom, že právě tání mořských ledovců může mít fatální následky pro populaci ledních medvědů, ale co doopravdy víme o tomto jednom? Třeba je „jenom“ starý nebo nemocný. Fotka vyvolala velký rozruch, ale nakonec byla stažena, protože text byl zavádějící. Přiznávám bez mučení, že mne pohled na toho nebohého medvěda také dojal a přiměl k zamyšlení.

K zamyšlení nad informacemi, které se na nás hrnou ze všech stran. Mnohdy jsou stejné myšlenky i fakta opisované v různých zdrojích, někdy i s chybami. Často se mi třeba stane, že narazím na informaci, a když pátrám dál, zjistím, že pochází z jediného zdroje, navíc třeba ani ne příliš důvěryhodného, a zdroje ostatní tento fakt prostě jen přejímají dál.

Proto radím studentům vždy si informace ověřovat z různých zdrojů, minimálně ze dvou či tří. A hlavně používat zdroje, které jsou zaštítěny například nějakou institucí, ať už státní nebo vědecko-výzkumnou. Relevantní informace samozřejmě také najdete v odborné literatuře.

Informacím a různým zdrojům se věnuji podrobněji v e-booku zdarma s názvem 7 kroků k vymazlené studentské práci. Aneb 7 praktických rad, které vám ušetří čas, práci i nervy, ať už píšete referát, práci semestrální nebo diplomovou, který jsem pro vás připravila.

O kvalitě informací svědčí erudovanost autora v daném oboru a také forma, kterou danou informaci podává. Internet se také „hemží“ studentskými stránkami, kde si můžete stáhnout již hotovou práci a nechat se jí volně inspirovat.

Například na stránkách seminárky.cz nebo jinde naleznete text, který se věnuje vašemu tématu. Po jeho přečtení se podíváte na citované zdroje a zkusíte si je dohledat. V případě, že narazíte na zdroj, kterým bude jiný referát nebo školní text, podívejte se i na něj a také na jeho zdroje.

Podobně je dobré postupovat i u prací vysokoškolských, i když u diplomových či disertačních prací se předpokládá, že data a údaje, která jsou v nich uvedená, jsou důvěryhodná.

A proč vlastně citujeme? Těch důvodů je celá řada, tím prvním je samozřejmě zákon a to, že se nechceme dopouštět plagiátorství. Uvádění zdrojů je ale důležité také pro čtenáře, kteří budou vaši práci číst nebo na ni navazovat.

A co je vlastně třeba citovat? Obecně platí, že zdroje uvádíme u doslovně převzatých textů, obrázků, tabulek. Vlastní myšlenky nebo všeobecné poznatky se necitují. Pokud do diplomové či jiné své práce vkládáte vlastní tabulky nebo třeba fotky, uvádí se zde jako zdroj „autor“ nebo „vlastní“.

Oblast informací a citací je velmi široká, základy naleznete například v e-booku zdarma,  a určitě se jim budu věnovat v některém z dalších článků podrobněji. Podívat se můžete například sem. Nejde totiž jen o to uvést na závěr práce seznam použitých zdrojů, v textu je potřeba také na tyto zdroje odkazovat.

Odkazování na použité zdroje se řídí citační normou ČSN ISO 690. V zásadě je možné použít tři způsoby. Prvním z nich je číselný odkaz, kdy je na konci práce sezam abecedně seřazených použitých zdrojů. Tyto zdroje jsou očíslovány a v textu je u citované části uvedeno číslo zdroje. Příklad: Jahodové knedlíky jsou o 50 % lepší než jablkové [12].

Druhou možností je uvedení kombinace jména a data v kulaté závorce. Tomuto způsobu se také říká Harvardský a můžeme se s ním setkat například v odborných časopisech. Příklad: Jahodové knedlíky jsou o 28 % dražší než jablkové (Novák, 2012).

Tření možností je použití průběžných poznámek. Zde je důležité oddělit poznámku od textu, k čemuž lze využít například poznámky pod čarou.

Pokud nemáte způsob citace předem zadaný, je dobré si vyzkoušt, který vám sedí nejlépe a toho se pak držet. Při psaní studentských i jiných odborných prací bývá velmi často užívaný první způsob, tedy číselný odkaz. V odborných časopisech se můžeme setkat také se způsobem Harvardským, kdy někdy pro upřesnění bývá, kromě jména i data, uváděno i číslo stránky, na které se citovaný text nachází.

Dopisuji tento článek a z okna se dívám na našeho ojíněného psa. Myslím na chudáka ledního medvěda a pozoruji, jak pomalu začíná zamrzat řeka. Kde jsi globální oteplování?

Krásné jaro! Jednou přijde, psali to na internetu 🙂

Kristýna Neubergová

Jsem vysokoškolskou učitelkou a expertkou na psaní odborných textů. Baví mě učit jak efektivně a věcně správně psát seminární, bakalářské, diplomové a jiné odborné práce. Více se dozvíte zde>>

Napsat komentář

Close Menu