„Rozmohl se nám tady takový nešvar…“ V následujícím textu jsou zahrnuty tři oblasti, ve kterých se při psaní diplomové práce nejčastěji chybuje. První se týká samotné formy práce, druhá jejího závěru a třetí pak citací. U každé části najdete také odkazy, které vám pomohou se v dané oblasti lépe orientovat. Čtení vám nezabere mnoho času, ale hodně vám ho může ušetřit 🙂

Práci píšu přece já …

„V práci jsem se zabýval…“; „Ve své práci řeším …“; „Vymyslela jsem zlepšovací návrh …“ Podobné obraty by se ve vaší práci objevit neměly. Při psaní diplomové práce se, stejně jako u jiných odborných pojednání, nepíše  v „Ich formě“, tedy v první osobě. A už vůbec ne v první osobě množného čísla!

V práci tedy volte obraty typu: „V práci je řešeno …“; „Hlavním cílem práce je…“; „Diplomová práce přináší nové pohledy …“ apod.

Při prezentaci už samozřejmě první osobu používat můžete. Ale pokud se opravdu nejedná o kolektivní práci, což u prací diplomových nebývá zvykem, tak používejte první osobu čísla jednotného.

Možná vám přijde zvláštní, že tady něco takového vůbec zmiňuji, ale vzpomínám na jednu obhajobu, kdy student prezentoval svou práci a hovořil právě v množném čísle. „My jsme vyřešili …“; „My jsme dospěli k závěrům …“. Po několika větách jsem si všimla, že nejsem zdaleka jediná v komisi, koho to zaráží. V první chvíli mne napadlo, zda student množné číslo nepoužívá ve smyslu „my, naše výsost“, ale zase tak výstřední studenty na technice nemíváme 🙂

Po skončení prezentace mne předseda předběhl s otázkou proč „my“? Student vysvětlil, že hovořil za sebe a vedoucího své práce. Aha. Mrkla jsem do jeho diplomové práce – tak ona je celá napsaná v této formě.

Takže práci píšete vy, vedoucí vás vede a radí vám, za což se mu sluší v práci řádně poděkovat, ale to je všechno. Inspiraci jak takové poděkování může vypadat, najdete například v e-booku „7 kroků k vymazlené studentské práci“, který si zdarma můžete stáhnout >>zde<<.

Vlastní názor ano, ale …

Vlastní názor v závěru práce je více než žádoucí. Pokud navrhujete několik možných variant, pak by v práci mělo zaznít, která byla vybrána jako optimální a také proč.

Vlastní názor by měl poté zaznít i při prezentaci a tak nějak se očekává, že bude shodný s tím v práci. A pokud ne, například vám oponent vytkne chyby v práci, které k volbě oné varianty vedly, pak samozřejmě můžete svůj názor upravit a jeho změnu při prezentaci zdůvodnit.

Ostatně zdůvodnění vlastního názoru je důležité, což je patrné i z následujícího dialogu. Opravdu se nejedná o scénku ze školní besífdky, ale z reálné obhajoby.

Člen komise: „Pro kterou z variant jste se tedy rozhodla?“

Studentka: „No já nevím, asi pro druhou…?“

Člen komise: „Ale v práci máte první …?“

Studentka: „No tak asi tedy tu první.“

Člen komise: „A proč?“

Studentka: „Tak. Když myslíte.“

Vlastní názor je nedílnou součástí vaší práce, jen si ale dejte pozor, aby nebyl citově podbarvený. Vycházíte z faktů, ne dojmů.

Namísto:

Dlouho jsem váhal, kterou ze tří variant obchvatu zvolit. První varianta, varianta A, sice splňuje všechny technické požadavky a také nejméně lidí bude deptat tím strašným rámusem, ale stavbě brání malý domek, který bude muset být zbourán, což je velká škoda. Bydlí tam chudá rodina a kam se vrtne? Tak možná varianta B, ale ta zase ruší lesní zvěř. Nebo že by varianta C? No ta raději ne. Vede přes pozemky místního starosty. Tak nakonec asi to A…..

Volte raději:

Ze tří navržených variant obchvatu města je jako optimální vybraná varianta A, která splňuje všechny technické požadavky a navíc nejméně ohrožuje místní obyvatele hlukem.

Sice máte méně slov, ale cílem diplomky není popsat očekávané množství stránek, ale vytvořit smysluplný text. A co se délky práce týče, tak i když se vám na začátku může zdát množství stránek stresující, věřte, že až se do psaní pustíte, budou přibývat jedna za druhou a nakonec budete řešit opačný problém. Budete jich mít moc.

Více se k tématu délky diplomky můžete dočíst v článku s názvem „5 praktických rad, jak se popasovat s délkou diplomové práce“, který najdete  >>tady<<

A zase ty citace …

Poslední nešvar se týká citací, které mnohdy působí celou řadu problémů. Nesprávné citování tak může v krajním případě vést až k ostudě či odebrání titulu. Jak se problémům s citacemi vyhnout se můžete dočíst v e-booku „Pět praktických rad, jak nenapsat plagiát“, který je pro vás k dispozici ke stažení zdarma >>tady<<

Pokud v práci uvádíte kompletně převzatý text, pak hovoříme o frázi a uvedení jeho zdroje je nasnadě.  Text je nezbytné odlišit, zpravidla se píše kurzívou a dává do uvozovek – viz ukázka.

 „Sotva se usadil prach na východoevropských revolucích proti komunismu v roce 1989, zatajil se světu dech, když se seznámil s nepředstavitelnou úrovní znečištění životního prostředí (zvláště ovzduší) v celém komunistickém světě“ [1].

Horší situace je u parafrází, tedy u textů, které sice nekopírujeme doslovně, ale hlavní myšlenka není naše. Také zde je potřeba uvádět zdroje, ale text se neodlišuje – viz ukázka.

Po roce 1989 se ukázalo, jak velkou měrou je znečištěné životní prostředí, především pak ovzduší, v zemích, kde vládl komunistický režim [1].

Zdroj:

[1] GORE, Al. Země na misce vah: Ekologie a lidský duch. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-21-7.

Citovat je potřeba také své vlastní, již publikované, myšlenky, například údaje z vaší bakalářské práce, ze kterých vycházíte v práci diplomové.

Zapeklité jsou informace, které prostě máte, ale už nevíte, kde jsme je získali a mnohdy už je prostě považujete za své vlastní. Při psaní práce je třeba mít se na pozoru a nepsat nic, o čem nevíte, kde se vzalo nebo, v horším případě, co to vlastně znamená. Díky zákonu schválnosti, který pracuje neúprosně, oponentovi či některému z členů komise při obhajobě „padnou“ oči právě na onu informaci, pojem nebo termín.

Vzpomínám na studenta, který se chtěl blýsknout svými znalostmi a měl v práci, která se matematiky zdaleka netýkala, velké množství vzorců, což vzbudilo zájem jednoho z členů komise. Opravdu nepůsobí dobře, když pak netušíte, co vzorce vlastně vyjadřují a kde se vzaly.

A dobrý dojem neudělá ani používání cizích slov či složitých pojmů, o jejichž významu máte jen mlhavou představu. Zapeklitým slovíčkem tak může být i celkem běžné slovo „standardní“, které se používá velmi často a velmi často se objevuje i s „t“, přičemž standarta je slovo trochu jiného významu 🙂

Na závěr ještě malá rekapitulace

Nepište v první osobě.

Na základě vašeho zkoumání a dostupných údajů si vytvořte vlastní názor, za kterým si budete stát.

I když…. Jednou svou práci obhajoval student s velmi pevným názorem a přesvědčením o dokonalosti svého návrhu. Ani poté, co mu závažné nedostatky vytkli postupně vedoucí práce, oponent i členové komise, ze svých pozic neustoupil.

Takže vlastní názor určitě ano, ale s trochou sebereflexe nic nezkazíte 🙂

Nezapomeňte na citace a důsledné uvádění zdrojů, ze kterých jste v práci vycházeli. Žádná diplomová práce
zpravidla nezačíná na zelené louce.

Tak ať se vám dobře píše 🙂