Neklamným znakem, že se blíží konec prázdnin, bývaly dozrávající jeřabiny a červenající se šípky. Pro většinu dětí i studentů konec sladkého nicnedělání nebo dřiny na brigádě a začátek „galejí“. Někteří se aspoň těší na kamarády, přestávky nebo dokonce na oblíbené předměty a možná i učitele :).

Nové začátky

Kdo ale začátek očekává s rozechvěním a možná i s trochou nadšení jsou prvňáci a prváci, zkrátka všichni ti, na které čeká nějaké to školní poprvé. V životě školáka a studenta je několik předělů, které člověku utkví.

Nástup do první třídy. Dosud si přesně vybavuji specifickou vůni školy i úsměv paní učitelky s ohromným blond drdolem.

První den na střední škole. “Jsem akademický architekt Karel Vomáčka, kandidát věd a budu vás učit nejdůležitější předmět – Pozemní stavitelství“, představil se nám postarší, dnes bychom korektně řekli pozdního středního věku, vyučující. Na všechny výkresy jsme pak do popisky museli psát Ak. arch. K. Vomáčka, CSc. a bylo po rozechvění :).

Nástup na školu vysokou, první setkání s budoucími spolužáky v jedné z největších poslucháren, nalepovali jsme fotky do indexů (ekvivalentu žákovských knížek, které mnohé školy už nahradily systémy elektronickými) a vyplňovali spoustu lejster. První přednáška a pocit, že dokud neudělám první zkoušku, tak tam vlastně nepatřím.

Nové sešity

Začátek září, to jsou takové malé Vánoce pro papírnictví, která jsou zaplavena rodiči i studenty, třímajícími papírky se seznamy nezbytných pomůcek a sešitů. Pak vás ještě čeká nadepisování a obalování. Linkování okrajů snad už upadlo v zapomnění.

Okraje, další věc, která mi ze školních škamen utkvěla. „Okraje budete rýsovat červenou barvou, napravo 2 cm nalevo 4 cm a vždycky aspoň deset stránek dopředu“, vysvětlil nám na první hodině pan profesor Vomáčka. Na začátku prváku ještě většina studentů poctivě linkovala, ale morálka postupně upadala, co Vám budu povídat.

Zatímco na základce i střední škole mají vyučující požadavky na typ sešitu a čas od času si ho
i zkontrolují, na škole vysoké máte ohledně dělání poznámek volnou ruku. To je samozřejmě fajn, ale na druhou stranu je potřeba si vytvořit nějaký funkční systém.

Patřím ještě do staré školy, zvyklé psát si poznámky ručně, a když opravuji studentské práce, mnohdy si je vytisknu, a radím to i studentům, protože listováním na obrazovce se snadno přehlédne třeba chybka v číslování kapitol nebo odstavec, který jste sice přesunuli jinam, ale zapomněli ho smazat na původním místě.

Všimla jsem si, že práci s papírem a tištěným textem využívají i současní technikou zhýčkaní studenti. Jiní si píší poznámky do počítače, fotí z tabule nebo nedělají nic.

Vzpomínám si na zvlášť kuriózní situaci, kdy jsem byla spolu se studentem na konzultaci u specialisty. Z jeho výkladu jsem si dělala pečlivé zápisky, zatímco student jen seděl a koukal. Říkala jsem si, aha, je mladý všechno si pamatuje, to já, co si nenapíšu tak nevím. Když jsme se ale s odborníkem rozloučili, požádal mne student, zda si může mé poznámky ofotit. Trochu mne to zaskočilo, ale protože jsem vždycky byla ten šprt, co radí, pomáhá, napovídá a půjčuje, poznámky jsem mu dala ještě s omluvou, že to po mne asi nebude úplně čitelné :).

Zápisky z přednášek

A jak by tedy takové poznámky měly vypadat? A kam je vlastně psát. Možností je celá řada a každý si musí najít, co mu nejlépe sedí. Pořizovat si sešit na každý předmět, a nebo je lepší psát na papíry, a ty si pak vkládat do složek podle předmětů?

Výhodou metody první je, že máte u sebe zápisky i z minulých přednášek, což se může hodit, nevýhodou je, že sebou vláčíte horu sešitů.

Ve druhém případě vám sice stačí pár čistých papírů, ale zase ztrácíte kontinuitu. Také si nezapomeňte na začátku každé přednášky napsat název předmětu nebo aspoň jeho kód a probírané téma. Papíry je také praktické si očíslovat 🙂.

Výhodou samostatných papírů zakládaných do pořadačů podle předmětu je také možnost  doplňování zápisků dalšími materiály, což se hodí nejen u cizích jayzků.

Mne se osvědčila kombinace. Na každý předmět jsem si pořídila samostatnou složku, a zatímco třeba na cvičení z matiky jsem nosila i poznámky z přednášek, na přednášky z geologie bohatě stačilo pár čistých papírů, které jsem postupně přidávala do pořadače a o zkouškovém pak všechno přečetla a barevně podtrhala.

Výborné je, pokud vyučující zpřístupní prezentace svých přednášek, v ideálním případě na začátku semestru. Pak stačí si prezentace vytisknout a poznámky si psát cíleně k jednotlivým částem.

Z pohledu učitele ale vím, že to není snadné, Přednášky před každým semestrem upravuji a doplňuji a aktuální verze dávám studentům až ke konci. I když sama nadávám, když nám na školení řeknou, že prezentace dostaneme mailem. Říkám si, jak by bylo fajn, mít je hned a psát si konkrétní poznámky přímo k nim.

Možností, jak si psát poznámky z přednášek je celá řada, vyzkoušejte, co nejlépe vyhovuje Vám, inspirujte se u spolužáků a povzbudit k ručnímu psaní Vás může i následující zpráva.

Ruka nebo počítač?

Podle psychologické studie, prezentované již v roce 2014 v časopise Psychological Science [1] je právě ruční psaní poznámek a zápisků pro dlouhodobé zapamatování informací naprosto klíčové.

V rámci studie sledovalo 65 studentů pět různých videí, trvajících zhruba 15 minut. Někteří měli za úkol psát si poznámky do počítače, zatímco druzí měli využívat ruční psaní. Poté byli studenti rozptýleni několika různými úkoly a následně „vyzkoušeni“ z obsahu shlédnutých videí.

Ukázalo se, že studenti, kteří si poznámky psali ručně, dosahovali výrazně lepších výsledků. Když výzkumníci „přezkoušeli“ své studenty po týdnu, opět byli studenti s ručními zápisky lepší. Psaní poznámek na počítači navíc vede k doslovnému přepisu, zatímco když píšete ručně, více si zapsaný text vybíráte, píšete vlastními slovy, což už samo o sobě vede ke snazšímu zapamatování, a tím i učení.

Výzkumníci v závěru své studie také upozorňují na nebezpečí používání počítačů při výuce, neboť ve finále mohou přinést více škody než užitku. Což je ovšem spíš poznámka pro ministerstvo školství než pro vás :). A co byste si z výše uvedené studie měli odnést vy?

Jak si efektivně psát zápisky z přednášek

• Méně je někdy více, neopisujte tedy bezhlavě vše, co v prezentaci je.

• Snažte se psát svými vlastním slovy, s výjimkou definic – ty si naopak opište doslovně.

• Pokud vás vyučující na něco zvlášť upozorní, poznačte si to.

• Na první přednášce si také nezapomeňte, ať už na papír nebo do sešitu, poznamenat jméno vyučujícího i se všemi tituly, kontaktem a konzultačními hodinami.

Zatímco na titulech někdo lpí, jinému jsou jedno. Než to ale zjistíte, je dobré používat titul odpovídající.

Vzpomínám si na svého učitele, váženého pana docenta, kterého celý život mrzelo, že, ač je vyhlášeným odborníkem a publikoval celou řadu prací, stále zůstává pouhým docentem, neboť v jeho oboru se titul profesor neuděluje. O to víc ho vždy deptalo, že vyučující svých dětí musí na třídních schůzkách střední školy oslovovat pane profesore. Vzpomenu si na něj pokaždé, když mi „paní profesorko“ řekne některý ze studentů prvního ročníku, protože je tak zvyklý právě ze střední školy.

Takže milí prvňáci i prváci ať už nesete „po česku“ kytku nebo „po americku“ kornout sladkostí, vykročte pravou nohou :). A pokud Vás čeká škola vysoká až za měsíc, pak si užijte hezké babí léto na všech těch „adapťácích“ a seznamovacích kurzech a podobných akcích. A všem „starým školním mazákům“ pak přeji hodně trpělivosti s učením i učiteli. A za „pár“ měsíců zase hurá na prázdniny!

[1] MUELLER, Pam A. a Daniel M. OPPENHEIMER. The Pen Is Mightier Than the Keyboard. Psychological Science [online]. 2014, 25(6), 1159-1168 [cit. 2018-09-01]. DOI: 10.1177/0956797614524581. ISSN 0956-7976. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0956797614524581