Zkouškové období v klidu a s přehledem

Zkouškové období v klidu a s přehledem

Tak už nám to za chvíli zase začne, semestr spěje ke svému konci a blíží se zkouškové období. Rozhodla jsem se tedy pro jednou opustit téma psaní a připravila pro Vás pár tipů a rad, jak tento čas úspěšně přežít a dočkat se prázdnin.

„Naučte se bez učení“; „Anglicky přes noc“; „Zhubněte bez pohybu“; „Sportovcem bez tréninku“; „Milionářem snadno a rychle“.

Internet je plný reklam podobného typu, ale bohužel platí to, co už všichni stejně v hloubi duše cítíme – jednoduché metody nefungují. Kdyby fungovali, byl by svět plný krásných, štíhlých a bohatých lidí.

A co tedy funguje?

Kamarádka, která studovala medicínu, říkávala, že ke studiu je potřeba pouze zadek. Na můj nechápavý výraz pak dodávala: „Příprava na zkoušky se musí vysedět.“

A je to tak. Někteří studenti sice stále vycházejí z myšlenky, že zkouška je od slova zkoušet a tak to prostě zkusí, přestože jako všude, mohou se i v tomto případě objevit světlé výjimky úspěchu, zpravidla to dobře nekončí.

Z hlediska efektivního učení je důležité vědět, jaký jste typ, zda vizuální, auditivní nebo kinestetický. Od toho se pak vše odvíjí dál. Zpravidla býváme „mixem“ uvedených typů v různém poměru a pak je dobré si uvědomit, který u nás převládá.

Jste-li typem vizuálním (zrakovým), pak si lépe pamatujete texty a obrázky, které si můžete prohlédnout, přečíst, upravit, podtrhat apod. Jste-li typem auditivním (sluchovým) a pak je pro vás lepší texty poslouchat. Posledním typem je typ kinestetický (pohybový) a ten, jak název napovídá, potřebuje k učení pohyb.

Zkuste si tedy nejprve zodpovědět několik otázek:

  • Učíte se čtením?
  • Píšete si poznámky?
  • Podtrháváte si barevně text?
  • Kreslíte si při učení?
  • Raději texty posloucháte?
  • Zapamatujete si lépe text, který jste slyšeli nebo ten, který jste si přečetli?
  • Rádi se při učení procházíte?
  • Pamatujete si nejlépe věci, které si sami vyzkoušíte?

Většina z vás už aspoň tuší, jak se nejlépe učí. Někteří kouzlo efektivního způsobu učení, které jim funguje, objeví už na zakládce, většina pak možná na střední, především příprava na maturitu bývá prubířským kamenem. Najdou se i tací, kteří s lehkostí proplují základním i středním stupněm vzdělání, a že je potřeba se učit trochu víc, zjistí až na škole vysoké.

Vizuální typ

Protože do této kategorie patřím, mohu Vám dát pár ověřených rad. Pouhé čtení samo o sobě, moc efektivní nebývá. Pokud se jedná o nepříliš záživné texty, rychle ztratíte nejen původní elán, ale také pozornost.

Pomoci může barevné podtrhávání podstatných myšlenek v textu. Mne se osvědčilo psaní výpisků a poznámek. O psaní poznámek si více můžete přečíst zde. Čtu si text a přitom si poznamenávám důležitá fakta, šipečkami kreslím jejich vzájemné vazby, odvozuji vzorečky. Spojení ruky a hlavy také spolehlivě funguje proti ztrátě soustředění.

Auditivní typ

Sama sice patřím k vyhraněnému typu vizuálnímu, ale při učení s dcerou, která je zase naopak vyhraněným typem auditivním zjišťuji a zkouším, co a jak funguje. Základní zjištění je, že zatímco vizuální typ by měl po návratu ze školy otevřít sešity, přečíst si probíranou látku a barevně si ji podtrhat. Pro auditivní typ je nejjednodušší dávat ve škole pozor 🙂. Spoustu věcí si zapamatují právě z výkladu, ideálně poutavého.

Pokud se učíte doma, pak je ideální buď si třeba pouštět nahrané přednášky nebo si učební látku číst nahlas a nahlas si ji pak vlastními slovy převyprávět. Můžete se také učit se spolužáky a vyprávět a vysvětlovat si poznámky z přednášek společně.

Kinestetický typ

„Seď a uč se. Nemel sebou a soustřeď se. Kam zase jdeš, když se učíš. Polož to pravítko, nehraj si s tím ořezávátkem, zavři ten šuplík, tam teď nemáš co hledat a soustřeď se na učení.“

Také jsou Vám tyto věty povědomé? Říkali vám je učitelé ve škole nebo rodiče, když jste měli psát domácí úkoly? Pak (pokud to není ADHD :)), budete typem kinestetickým tedy pohybovým.

Možná si vybavíte jednu z postav legendárního filmu Marečku, podejte mi pero. Onen spolužák látku sice uměl, ale při zkoušení musel pochodovat po třídě, jinak nebyl schopen odpovídat.

Kinestetický typ studenta potřebuje být v pohybu, v akci, protože jinak velmi rychle ztrácí koncentraci. Můžete se zkusit při učení procházet, konec konců, uděláte zároveň i něco pro své zdraví 🙂

Neučte se nazpaměť, vymstí se vám to – většinou:)

„Střední škola, písemka z elektrotechniky. Potím se nad otázkou týkající se elektromotorů. Z paměti lovím obrázek, jak to jen bylo? Jedno ozubené kolečko, do toho druhé, kreslím, aniž bych tušila, jak něco takového může fungovat.“
Tenkrát mi to prošlo, logické nejasnosti v obrázku jsem svedla na nedokonalost malby. Ale uvědomila jsem si, že je snazší věcem rozumět, učí se potom mnohem snáz a hlavně se zase hned nezapomenou.

Pokud se něco jen naučíte nazpaměť, možná s tím u zkoušky uspějete, ale také se vám může stát, že vás jedna hloubavější otázka pana profesora rozhodí a už ve své paměti nenaskočíte zpět.

Učte spolužáky nebo třeba svého psa

Výborným způsobem, jak zjistit, že látku chápete skutečně do hloubky, je snažit se ji vysvětlit někomu jinému. Pokud totiž máte něco někomu jasně a srozumitelně objasnit, velmi brzy zjistíte, do jaké míry tomu sami rozumíte.

Probíranou látku můžete vysvětlovat i domácímu mazlíčkovi, ale samozřejmě je lepší pomoci slabšímu spolužákovi, protože od něj, na rozdíl od rybiček, získáte cennou zpětnou vazbu. Svými otázkami Vás hodně posune a donutí Vás si vše dopodrobna nastudovat. Společně se pak na zkoušku výborně připravíte.

Metoda budíku

Jedna z mých spolužaček na vysoké škole se chlubila metodou budíku. Metoda spočívá v tom, že si přesně rozvrhnete čas. Přidělíte si čas na učení a na přestávky a nastavíte si budík. Začnete se učit a čekáte, kdy vám zazvoní na přestávku. Sama kamarádka ale po čase přiznala, že místo aby se ve vymezeném čase učila, pozorovala budík a těšila se, až zazvoní.

Přestávky jsou samozřejmě potřeba, ale pokud se zabereme do učení a soustředíme se, je škoda přerušit se přestávkou.

Na druhou stranu je zbytečné sedět nad skripty a nevnímat jejich obsah. Pak je ta správná doba na kafíčko nebo na procházku.

„Ráno moudřejší večera“

Osobně mám vyzkoušenou a mnoha lety vcelku úspěšného studia i prověřenou metodu „Nechat uležet přes noc“. Před spaním si zopakuji aktuálně naučené věci a přes noc si je mozek pěkně správně uloží :).

Další otázkou je, kdy se vlastně učit, zda začít za kuropění nebo se učit v noci a do oběda se prospat.

Sama jsem zkoušela různé možnosti, ale noční učení mi příliš nevyhovovalo, nejen, že jsem byla ospalá a unavená, navíc jsem se litovala: „Všichni si klidně spí a já, chudák, se musím učit, rýsovat, psát diplomku apod.“ A raději jsem využívala klidná rána a dopoledne.

Říká se, že „věda je boj – dopoledne s hladem a odpoledne se spánkem“. Je tedy jen na Vás, jaký časový model je Vám nejpříjemnější. Boj to ale bude vždycky :).

Každopádně platí, že spát se vyplatí :). Unavený mozek se učí pomaleji.

A jak tedy přežít zkouškové období v klidu a s přehledem?

  • Rozvrhněte si pořadí zkoušek

Zde můžete uplatnit dvě různé strategie. Můžete postupovat od nejjednodušších předmětů k nejtěžším a nebo naopak. V prvním případě Vás sice bude „strašit“ nejtěžší zkouška, ale jak budou ostatní přibývat, poroste Vaše sebevědomí i odvaha.

V případě druhém si hned na začátku odbudete to nejhorší a ostatní zkoušky už Vám budou připadat mnohem snazší. Zde ovšem hrozí, že se Vám v případě neúspěchu rozhodí celý pracně vytvořený plán.

Neocenitelným pomocníkem jsou také rady starších a zkušenějších spolužáků. Od nich zjistíte, jaký přístup i požadavky mají jednotliví zkoušející. Někteří dávají zprvu lehčí otázky a v průběhu doby přitvrzují, jiní se s koncem zkouškového období stávají benevolentnějšími.

Také doporučuji využít možnost předtermínu, kdy někteří zkoušející přičtou body za odvahu nebo aspoň v případě neúspěchu termín nezapíší.

  • Rozplánujte si zkoušky v čase

Máte-li za sebou strategickou rozvahu, rozplánujte si zkoušky a včas se na ně zapište, abyste, v případě obsazených termínů, nemuseli složitě improvizovat.

Na jednotlivé zkoušky si nechtě přiměřeně dlouhou dobu na učení. Budete-li mít času málo, sice vyvinete velké úsilí, ale možná Vám nezbude, než se spoustu věcí našprtat nazpaměť bez pochopení, a to se Vám může vymstít.

Necháte-li si naopak času příliš, snadno v počátku sklouznete do prokrastinace, kdy se při vědomí toho, že máte spoustu času, budete věnovat všemu jinému, jen ne studiu. Jak se termín bude přibližovat, můžete se snadno ocitnout ve stejné situaci jako v prvním případě.

  • Připravte se na den zkoušky

Na den D se pečlivě připravte už den předtím. Sbalte si věci, promyslete oblečení a naplánujte cestu. Hlavně v případě delší dojížďky doporučuji nechat si dostatečnou časovou rezervu. Nezapomeňte se najíst!

A na závěr ještě jedna důležitá rada, o které jsem před časem psala i na svou Facebookovou stránku. S blížícím se zkouškovým obdobím je nejvyšší čas zjistit, jak se jmenují a jak vypadají Vaši zkoušející, abyste nebyli zmatení, jako naši studenti, které učila kolegyňka s ne tak častou kombinací dvou příjmení „Dvořák Nováková“. Chudáci na konci semestru řešili, kdo že je ten Dvořák, když oni znají jen Novákovou :).

Varující je také příklad jedné mé spolužačky, která šla na konzultaci za obávaným profesorem Jelínkem, zakládajícím si na svém jméně, a jak byla nervózní, hned ve dveřích oznámila, že přišla za panem profesorem Jelenem .

Hodně štěstí u zkoušek a krásné prázdniny:)

Kristýna Neubergová

Jsem vysokoškolskou učitelkou a expertkou na psaní odborných textů. Baví mě učit jak efektivně a věcně správně psát seminární, bakalářské, diplomové a jiné odborné práce. Více se dozvíte zde>>

This Post Has 4 Comments

Napsat komentář

Close Menu