Moje cesta
Jsem vysokoškolskou učitelkou a expertkou na psaní odborných textů. Baví mě učit jak efektivně a věcně správně psát seminární, bakalářské, diplomové a jiné odborné práce.
K tomu, co dnes umím, vedla dlouhá cesta, lemovaná řadou kroků stranou i slepých uliček. Ráda Vám ukážu zkratky, díky kterým se dostanete do cíle rychleji a bez zbytečných chyb.
Ing. Kristýna Neubergová, Ph.D.
Dnes
Sedím pod vzrostlou jabloní, pod svahem se líně vleče řeka a občas zarachotí vlak přejíždějící nedaleký železniční most.
Opravuji diplomové práce svých studentů, píšu poznámky k textu, rady k doplnění a mám pocit, že tohle jsem psala snad stokrát. „Doplňte odkazy na zdroje, citace, upravte strukturu, osnovu, obsah….“ Vždyť je to přece tak jasné. A nebo není?
Vzpomenu si na sebe a svou první diplomovou práci, která vznikala, jak se říká, v potu tváře. Pamatuji si na své dotazy, které jsem kladla vedoucím své práce, jak naivní mu asi tehdy musely připadat a jak strašně důležité připadaly tehdy mně :). A ty nervy, když jsem četla oponentní posudek.
Myšlenky se mi nad „cizí“ diplomkou rozběhnou dál. Vzpomenu si na hodiny a hodiny strávené v knihovně i dalších institucích, kde jsem pátrala po podkladech ke své práci.
Studium v době "RETRA"
Občas mě dcery zaskočí otázkou: „Mami, pamatuješ dobu, kdy do Prahy přijely ruské tanky?“ Optimisticky předpokládám, že myslí rok 1968 🙂 a dotčeně vrtím hlavou, protože „Tak stará, milé děti, přece jen nejsem“.
Na vysněnou vysokou školu – Stavební fakultu slovutného ČVUT v Praze, jsem nastoupila na podzim v roce 1989, dalším z významných roků Českého kalendáře. A nejen Českého – studovat jsem začínala ještě v době Československa :).
Po pár měsících studia oboru Pozemní stavby, kdy jsme se, v „továrně na stavební inženýry“, spolu se spolužáky, rozkoukávali a zjišťovali, jak to vlastně chodí, se přihnala vlna společenských změn a smetla nejen mnohé předměty, ale také profesory.
Nechci Vás unavovat výčtem změn, rozhodla jsem se jich pár – pro pobavení i poučení – popsat, doplnit fotkami a také vysvětlivkami pro „později narozené“.
Studium dříve a dnes
Kopírování
Zatímco dnes není problém si text přednášky jednoduše vyfotit mobilem nebo okopírovat na kopírce, dříve byla situace složitější. Chybějící text jste si buď museli buď opsat od spolužáka, nebo využít vychytávku zvanou kopírák nebo-li kopírovací papír.
Tento papír, černý nebo tmavě modrý, se vkládal mezi listy papíru a umožňoval tak propsat text na další stránku. Pokud jste tedy věděli, že přednášku nestíháte, museli jste si vyhlédnout pilného a zároveň čitelně píšícího spolužáka a předem ho poprosit, aby vám ji přes kopírák napsal.
Ukládání dat
Zatímco dnes svá data běžně ukládáme na flash disc, dříve se používaly diskety. Ty nejstarší měly paměť až 80 kB a průměr 8 palců, což představuje cca 20 cm. Pro svou velikost získaly přezdívku podšálky a své využití našly také jako tácky pod pivo. Nejběžnější diskety pak měly paměť 110 kB a průměr 3,25 palce (viz obrázek).
Promítání
Aby přednášející nebyli odkázáni pouze na svůj slovní projev a posílání obrázků po učebně, mohli využívat zařízení zvané Meotar, přístroj umožňující promítat text na zeď nebo promítací plátno. Když jsem obrázek jednoho exempláře, který jsem celý zaprášený našla v rohu učebny naší fakulty, nasdílela na instagramu, objevily se komentáře „Co to jako je?“ Proto obrázek sdílím i zde, pro pobavení, poučení i zavzpomínání na staré časy.
Promítané texty se tiskly na fólie, což byl mnohdy oříšek pro tehdejší tiskárny :). Nezřídka se stávalo, že vyučující ve spěchu sáhl do jiné hromádky a nesprávná fólie se přiškvařila do tiskárny.
Ukázku fólií můžete vidět na obrázku. Dnes už se texty, obrázky i videa promítají mnohem pohodlněji pomocí různých typů dataprojektorů.
Průkazy studenta
Také v oblasti identifikace studenta a zapisování známek se časy mění. Dříve byl každý student vybavený knížkou zvanou Výkaz o řádném studiu na vysoké škole. Malá knížka s fotografií, které se říkalo index, sloužila jako studentský průkaz a zároveň do ní byly studentům zapisovány zápočty i známky ze zkoušek.
Na některých školách se s ním stále ještě můžete setkat, na jiných už skončil v propadlišti dějin a známky se zapisují do elektronických systémů.
Pamětníci však nad svými indexy rádi vzpomínají a mnohé mají i sběratelskou hodnotu, protože se v nich skví podpisy předních vědců naší historie.
Takový index však může sloužit do dneška, když například víte, že první rande s budoucím manželem probíhalo po zkoušce z betonu, není nic snažšího, když tápete kolem data výročí, než se prostě mrknout do této dávné relikvie.
Psaní
Dříve studenti (i vyučující) sváděli lítý boj s psaním na stroji, dnes píšeme na počítači a ani si už neuvědomujeme výhody, které nám takové psaní přináší. Takže pro pamětníky připomínka zašlých časů, pro později narozené krátký popis onoho přístroje, jehož moderní a oblíbenou značku vidíte na fotografii.
Psací stroj sloužil jen a pouze k psaní textů. Texty však nebylo možné ukládat, kopírovat a zpětně vkládat, či jakkoliv dále následně upravovat. Mazání probíhalo vzteklým vytržením papíru a opakovaným napsáním, což byla zvláště oblíbená činnost zejména v případě, kdy se pisatel blížil ke konci stránky.
Knihovny dříve a dnes
V dobách, kdy jsem psala svou první diplomku, bylo ještě zvykem a nutností hledat informace po knihovnách. Myslím, že tahle, ne právě zábavná činnost, mi hodně dala. Naučila jsem se vyhledávat informace a efektivně s nimi pracovat.
V čase, kdy nebylo běžné si vše potřebné prostě jednoduše ofotit, bylo potřeba psát si výpisky vlastní rukou (už vidím ty úsměvy v tvářích mladší generace) a zaplatit kopie jen těch opravdu potřebných a důležitých stránek.
Knihovny samozřejmě existují i dnes, ale jejich funkce se pomalu nebo spíš rychle mění. Když se například plánovala Národní technická knihovna v dejvickém kampusu, počítalo se s velkým prostorem na knižní fond, který měl být studentům rychle k dispozici.
Knihovna byla slavnostně otevřena v roce 2009 a už po 9 letech provozu začaly probíhat vnitřní úpravy, jichž cílem bylo získat více studijních míst na úkor knih. Postupem doby se totiž ukázalo, že studenti více než s „papírovým“ knižním fondem pracují s informacemi v elektronické podobě.
Druhý obor, druhá diplomka a první ztracená data
A pak přišlo studium dalšího oboru, druhá diplomová práce, která se tentokrát psala už o něco lehčeji, odpovědi na řadu otázek už jsem znala. Také už jsem text nemusela datlovat na psacím stroji a popisky k výkresům ručně.
Ani tenkrát se vše neobešlo tak úplně bez problémů. Podcenila jsem ukládání a přišla tak o celou první kapitolu práce. Okamžitě se mi vybavila oblíbená hláška jednoho z učitelů, který říkával: „Data se dělí do dvou skupin, na ta uložená a na ta, o která jste přišli.“
Na Stavební fakultě jsem tedy nakonec vystudovala obory dva. Kromě Pozemních staveb jsem si vybrala ještě obor Inženýrství životního prostředí, který na fakultě v době, kdy jsem poprvé promovala, právě nově vznikl. Zatímco Státní nakladatelství technické literatury, kam jsem se chystala nastoupit, naopak právě zaniklo :(.
„Před katedrou, za katedrou……..“
Spolu s novým oborem jsem se pustila také do studia doktorského – oboru Aplikovaná a krajinná ekologie. Souběh obou typů studia přinášel řadu kuriozních situací, kdy jsem se, v rámci povinné účasti doktorandů na výuce, občas ocitla za katedrou naproti svým spolužákům :).
Svou „sbírku“ titulů jsem doplnila ještě o bakaláře v oboru pedagogickém a opět jsem se, v rámci praxe, ocitla za katedrou. Tentokrát však naproti mne nebyli moji spolužáci, ale banda středoškoláků.
„Od stavařiny ke krajině a z krajiny k dopravě, aneb vše souvisí se vším“
Po promoci a zisku doktorského titulu, když jsem přemýšlela kam dál, objevila se zajímavá příležitost na čerstvě vznikající Dopravní fakultě, která se po rozdělení republiky vracela ze Slovenska zpět, pod křídla ČVUT.
S jednou malou dcerou v kočárku a týden před porodem dcery druhé jsem obhájila svou habilitační práci a stala se docentkou v oboru Dopravní systémy a technika.
Na dopravní fakultě působím stále, učím naše studenty předměty týkající se dopravy a životního prostředí a také vedu bakalářské, diplomové i disertační práce.
Od doby, kdy jsem se trápila nad první diplomovou prací, uteklo už hodně vody v řece. Postupně jsem napsala řadu článků i příspěvků na konference, skripta a na stole mi právě leží osnova chystané odborné publikace.
Informace už se s velké většiny dají nalézt na pár kliknutí, což sice práci mnohdy usnadňuje, ale přináší zase jiné problémy. Informací je nepřeberné množství a je potřeba najít ty podstatné a hlavně důvěryhodné, a to není vždycky tak úplně jednoduché.
K tomu, co dnes umím, vedla dlouhá cesta, lemovaná řadou kroků stranou i slepých uliček. Ráda Vám ukážu zkratky, díky kterým se dostanete do cíle rychleji a bez zbytečných chyb. Podívejte se na články na blogu nebo se seznamte s e-booky zdarma. Rady jak efektivně a věcně správně psát školní a odborné práce najdete v e-booku Rady a inspirace jak psát studentské práce, do kterěho jsem shrnula své zkušenosti posbírané za léta strávená před i za katedrou.
Odborný životopis v kostce
Vzdělání
2005 jmenování docentkou – doc. Obor dopravní systémy a technika, ČVUT v Praze, Fakulta dopravní
2000 doktorské studium – Ph.D. Obor Aplikovaná a krajinná ekologie, ČVUT v Praze, Fakulta stavební
2000 bakalářské studium – Bc. Obor Učitelství odborných předmětů, ČVUT v Praze, Masarykův ústav vyšších studií
1998 magisterské studium – Ing. Obor Inženýrství životního prostředí, ČVUT v Praze, Fakulta stavební
1994 magisterské studium – Ing. Obor Pozemní stavby, ČVUT v Praze, Fakulta stavební
Odborná praxe: 1998 – dosud ČVUT v Praze, Fakulta dopravní
