Sedím u počítače, dívám se do monitoru a mimoděk pročítám články na novinkách, i když mne vlastně až tak moc nezajímají. Co by mne naopak zajímat mělo, je dopsání příspěvku na blížící se konferenci.

Tak ještě zaliju skomírající kytku v kanceláři a už začnu. Aha, ještě musím zadat do systému ty včerejší zápočty, poslat studentům informační mail,…A už se blíží čas oběda, to už nemá cenu nic začínat, tak jen doplním pár vět do svého e-booku, to mne baví 🙂.

Po obědě mám v plánu uklidit si stůl a konečně se pustit do toho příspěvku. No „člověk míní, vedoucí mění“…Schůzka kvůli grantu, nevadí, ještě stihnu odpoledne aspoň úvod. Ale to už nestojí za to, stejně do zítřka zapomenu, co jsem vlastně chtěla napsat, takže začnu rovnou až zítra…..

Také je vám to povědomé? Vítejte v rodince odkladačů – prokrastinátorů.

Prokrastinace, toto cizí slovo dnes patří k hojně užívaným. Původně pochází z latinského výrazu procrastinare, který lze přeložit jako „pro zítra“ nebo „ponechat zítřku“. K nám se pak dostalo přes angličtinu, z výrazu procrastination.

Prokrastinace bývá chápána různě, pro někoho jako výmluva, která zní lépe, než „nechce se mi“, pro jiného synonymum slova lenost, další se pouští do vědeckého pátrání po důvodech, proč vlastně věci odkládáme.

Ukazuje se, že odkládáme hlavně takové úkoly, které se nám zdají složité a psychicky náročné. Především nás drtí, pokud se úkoly kupí a my tak nevíme, co dřív. A protože nevíme čím začít, neděláme raději nic. Respektive děláme spoustu jiných věcí, které s danými úkoly vůbec nesouvisí.

Proto mívají někteří studenti na kolejích největší pořádek právě v době zkouškového období, jiní mají zase shlédnuto několik řad oblíbeného seriálu. Odborníci radí, že pokud už prokrastinujete, zkuste místo úkolu, do kterého se vám nechce, dělat něco jiného, smysluplného, z čeho budete mít aspoň dobrý pocit.

Prokrastinace se také neprojevuje stále stejně, existují dva základní typy

• Prokrastinace situační, která se váže ke konkrétní situaci, například odkládám telefonát, protože obecně nerada telefonuji, nebo se vyhýbám úkolům z neoblíbeného předmětu, zatímco úkoly z předmětů ostatních plním bez problémů a včas.

• Prokrastinace rysová, která se váže k odkládání všech úkolů a činností.

Říká se, že ve větší míře prokrastinují lidé inteligentní a kreativní, kteří dokáží sami sebe přesvědčit řadou důmyslných výmluv a důvodů, proč je lepší se plnění úkolu v danou chvíli vyhnout a nechat ho raději na později.

Ale vzpomínám si na dobu, kdy jsme ještě na střední škole chodili na různé exkurze a praxi na stavby. Na jedné velké stavbě měli pomocného dělníka, kterému se musely úkoly vždycky zadávat postupně, pěkně jeden po druhém. Pokud by se mu hned ráno řeklo, že zamete dvůr, přerovná latě a odveze materiál na druhý konec stavby, tak by ho to tak zahltilo a deprimovalo, že by raději neudělal nic a pěkně v klidu prokrastinoval. Otázkou ale je, zda by ho nesplnění a odkládání úkolů skutečně trápilo na duši 🙂.

Největší „zlo“ prokrastinace totiž tkví právě v jejím působení na naši psychiku. Zatímco lenocha netrápí, že nic nedělá, v klidu si odpočívá a jeho pocity jsou „libé“.

Prokrastinátorovi v podvědomí stále jede seznam jeho úkolů a odkládání mu naopak způsobuje pocity „nelibé“, což může časem vést až k psychickým problémům.

Proto je důležité prokrastinaci čelit a úkolům, i když se jich na nás hrne moc, se odvážně postavit.

Jednou z metod, kterou můžeme použít je metoda, které se říká „porcování mamuta“. Metoda spočívá v tom, že si velký úkol rozdělíme na menší části a do jejich plnění se pustíme pěkně postupně. Za každou část úkolu je také důležité se náležitě odměnit 🙂.

Rozdíl v působení na naši psychiku je velký. Je něco úplně jiného jít večer spát s pocitem splněného úkolu a motivací na pokračování v započaté cestě ke splnění úkolu celého, než se stresovat s tím, že uběhl další den a k cíli je to stále stejně daleko.

Podobný princip lze výborně uplatnit také při studiu cizích jazyků. Vždycky mě například fascinovalo, když jsem četla o lidech na prahu devadesátky, jak se každý den naučí třeba jen dvě nová slovíčka z cizího jazyka. Zdálo se mi to strašně málo a chtěla dosáhnout všech možných certifikátů hned. Pak jsem si ale spočítala, že kdybych se byla bývala za tu dobu, kdy se cizí jazyk s různými přestávkami učím, naučila každý den jen ta dvě slovíčka, certifikát bych dávno měla. Porcování mamuta by bylo určitě mnohem efektivnější než krátkodobé intenzivní studium, které po opadnutí nadšení skomíralo, aby se zase v další vlně zvedlo, a tak stále dokola 🙂.

Důvodem k prokrastinaci bývá také často strach, strach ze selhání, z toho, že práce nebude dost dobrá. Proti tomuto strachu si můžeme pomoci oblíbenou psychologickou metodou, kdy si představíme, co nejhoršího by se nám mohlo stát. Většinou zjistíme, že důsledky nejsou až tak strašlivé. Vedoucí nám vytkne pár drobností, oponent najde v práci o překlep víc. Ale z práce nás nevyhodí a titul i tak získáme.

Dobré jsou také termíny. Mnohdy jsou to právě data odevzdání splněného úkolu, které nás nakonec donutí prokrastinaci porazit a vrhnout se do práce.

V této souvislosti bych ráda zmínila premisu o konstantnosti času, která říká, že úsilí krát čas je konstantní.

úsilí * čas = konstanta

Máme-li tedy na nějakou činnost času hodně, naše úsilí je relativně nízké. S ubývajícím časem začne naše úsilí růst a blíží-li se čas, který máme k dispozici na splnění úkolu k nule, naše úsilí roste k nekonečnu 🙂.

S touto premisou můžeme samozřejmě pracovat, ale neměli bychom na ni tak úplně spoléhat, úkoly i práce šité „horkou jehlou“ nám moc potěšení nepřinesou a dobrou reklamu nám rozhodně neudělají.

Kromě termínů se doporučuje úkoly sepsat a po jejich splnění si je postupně odškrtávat. Když uvidíte, co všechno už jste zvládli, budete mít dobrý pocit a s větší chutí i energií se pustíte do úkolů dalších 🙂.

Je tedy prokrastinace lenost nebo nemoc?

Už jsme si vysvětlili, že lenoch lenoší rád, a to, že neplní úkoly, ho nijak netrápí. Naproti tomu prokrastinace je spojena s pocity nepříjemnými, odkládáme úkoly, které se nám zdají náročné a u kterých máme strach z neúspěchu, obelháváme sami sebe řadou různých výmluv a pouštíme se do řady jiných činností.

Psychologové o prokrastinaci hovoří jako o nemoci moderní doby, kdy nejohroženější skupinou jsou studenti vysokých škol. Především při psaní bakalářských a diplomových prací se s tímto jevem hojně potkáváme.

Právě v období studia se prokrastinace začíná projevovat a svého vrcholu pak dosahuje u generace čtyřicátníků. Můžeme tedy jen doufat, že s rostoucím věkem budeme prokrastinovat stále méně a méně.

Prokrastinací se dnes zabývají také adiktologové, tedy odborníci na závislosti. Například na stránkách Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze si dokonce můžete udělat test, který vám ukáže, jak jste na tom s prokrastinací vy.

Testy, které klinika nabízí, se týkají také dalších závislostí, otestovat můžete svou závislost na kouření, alkoholu a jiných návykových látkách nebo třeba na internetu. Testy naleznete zde.

Na základě výsledku testu pak můžete pokračovat dál a s prokrastinací bojovat v online svépomocném intervenčním programu, rozděleného do tří částí – na část motivační, část změny a část zaměřenou na prevenci sklouznutí zpět do zajetých stereotypů.

Závěrem ještě malé shrnutí. Prokrastinace není odpočinek, když odpočíváme, získáváme energii, dobíjíme své baterky. Při prokrastinaci naopak energii ztrácíme. O tom, jak úspěšně bojovat s prokrastinací, když máme právě psát diplomovou práci, si můžete přečíst tady.

K tomu, abychom s prokrastinací úspěšně bojovali a nad lítou saní tak zvítězili, jsou důležité následující 3 kroky:

1.Prvním z nich je prozkoumání našich pocitů a příčin, které nás k odkládání vedou. Je to strach z neúspěchu? Perfekcionismus? Odpor ke konkrétnímu úkolu, školnímu předmětu? Nemám rád vedoucího nebo učitele, který mi úkol zadal? Pokládám daný úkol za nesmyslný? Důležité také je, zamyslet se nad tím, zda se jedná o prokrastinaci rysovou nebo situační.

2. Druhým krokem je „naporcování mamuta“, tedy rozdělení úkolů na menší části. Jednotlivé úkoly i činnosti si můžete zapsat a postupně je po splnění odškrtávat, čímž získáte pocit dobře odvedené práce dřív, než zadaný úkol splníte celý.

3. Třetím krokem jsou odměny, které rozhodně není radno podceňovat. Podobu mohou mít různou od dobrého jídla, sladkosti (pozor ať nesklouznete od závislosti k závislosti 🙂), přes procházku až po návštěvu kina, divadla nebo jiného více či méně kulturního podniku.

Úspěšný boj s novodobou metlou současného světa 🙂