Ve svých příspěvcích na blogu se věnuji zpravidla otázkám psaní. Tentokrát jsem se však rozhodla věnovat činnosti, která po napsání akademické práce zpravidla následuje, totiž její obhajobě. Mnozí studenti už mají letos obhájeno, chystají se na přijímací zkoušky nebo si užívají poslední zasloužené prázdniny.

Na mnohé z Vás, stejně jako na mne :), ale možná ještě státní závěrečné zkoušky čekají.  Přestávku mezi učením a přípravou si můžete zpestřit následujícím textem, sloužícím Vám k pobavení, inspiraci i poučení.

„Dneska jdeš z kroužku odpoledne sama, přijdu pozdě, máme státnice.“ Říkám ráno u snídaně dceři. „Už zase?“ Diví se. „Jo, jo, už zase“. Také se mi zdá, že jsou nějak moc často, nebo to jen ten čas tak rychle letí?

„Dobré ráno! Dobré, to zase byla cesta. No jo D1. Máte jezdit vlakem, pane kolego. Tím jsem jela já, zpoždění 30 minut. A co nového u vás na fakultě? Ále jde to a jak je u vás?“ Pomalu se schází členové komise. Ve  zhruba stejném složení se takhle potkáváme třikrát do roka.

Zatímco se komisaři pohodlně usazují a chystají si svou první nebo už druhou ranní kávu, v sousední místnosti se nervózně chystají první adepti na zisk vysokoškolského titulu.

Nevím, co probírají ti dnešní, ale vím, co jsme kdysi probírali my: „Umíš ten vzorec na výpočet napětí? Včera se na něj ptali, dokonce dvakrát. Proboha na který? Já už ani nevím jak se jmenuju. …“ Zkrátka nervy na pochodu, jak se říká.

Státnice na různých školách probíhají různě, někde mají obhajoby a zkoušení z předmětů zvlášť, jinde probíhá vše naráz. Osobně mi přijde druhý model lepší, možná proto, že ho mám vyzkoušený jako zkoušená i zkoušející :).  Tím, že student začíná obhajobou a mluví nejdříve o tom, co umí, osmělí se a snad i trochu uvolní. I když studenti jsou různí.

„Navrhl jsem tato opatření,…………..“ Téměř šeptá nervózní student a couvá tak, že mám obavu, aby neprošel stěnou do sousední učebny. „Nechcete se napít trochu vody?“ Ještě víc ho rozhodí předseda komise, dobře míněnou radou.

„Takže tady vidíte mé řešení. Troufám si tvrdit, že je nejlepší….“ Vypráví jiný sebevědomě s rukou frajersky v kapse.

„Protože by to bylo moc práce.“ Odpovídá další upřímně na otázku, proč ještě cosi nedoplnil do své diplomové práce.

Následující rady by Vám měly pomoci proplout úskalím, zvaným obhajoba práce.

Chovejte se přirozeně, ale občas se  přirozenosti musí trochu pomoci, aby jí nebylo příliš.

Snažte se vystupovat přirozeně, ostatně někteří členové komise Vás asi znají už z doby studia. Pokud jste došli až sem, asi nebudete úplná ořezávátka, takže hlavu vzhůru (ale zase ne až moc :)).

Pozor si dávejte na své odpovědi v diskusi nad prací. Není právě taktické říkat, že se Vám do něčeho nechtělo, že Vás to nebavilo nebo že jste se vyhýbali jakékoliv práci navíc. Lze použít věty typu: „Tento výpočet by už byl nad rámec zadání“ nebo „Toto téma je tak zajímavé a rozsáhlé, že jsem si musel vybrat jen jeho část“, apod.

Také to, že práci odevzdáváte později můžete svést na potřebu delší doby pro sběr dat či terénní průzkumy, namísto upřímného „Flákal jsem se“.

Věnujte čas pečlivé přípravě, vyplatí se to

Pečlivou přípravou odbouráte aspoň trochu stresu a dodáte si odvahy. Hodně důležitá je samotná prezentace Vaší práce:

• Nejprve představte sebe a téma své práce
• V krátkosti seznamte komisi s obsahem své prezentace
• V úvodu můžete zmínit svou motivaci, co Vás vedlo k výběru daného tématu. U nás na fakultě jsou to zpravidla vzpomínky na dětství, kdy studenti už jako malí nejraději trávili svůj čas na nádražích či zastávkách MHD a z kočárku obdivovali vlaky nebo autobusy :).
• Specifikujte cíle své práce
• Popište jak jste v práci postupovali, jakou metodiku jste použili. Pro oživení můžete popsat  případné nesnáze. Například stále štěkající pes v průběhu měření hluku, kterého jste museli uplácet špekáčky. Prudká bouře při terénním mapování. Neobvyklé reakce respondentů Vašeho průzkumu, apod.
  
• V závěru uveďte k čemu jste ve své práci dospěli
• Shrňte přínosy své práce

Soustřeďte se na to podstatné, čím jste se v práci zabývali. Uveďte cíle své práce, popište jakou metodiku jste použili a zejména, k jakým výsledkům jste dospěli. Neztrácejte čas konstatováním všeobecně známých informací a faktů a shrňte především své vlastní přínosy.

Při přípravě prezentace myslete nejen na její obsah, důležitá je i její formální stránku. Nejen texty, ale také tabulky a grafy, by měly být dobře čitelné.

Prezentaci si také nezapomeňte uložit :), ideálně na dvě různá místa, ať máte klid a jistotu, že nebudete muset obhajovat svou práci spatra.

Pokud chcete prezentovat rozsáhlé tabulky, je dobrým pomocníkem obyčejný papír, na který si promítaný text několikrát vytisknete a členům komise při prezentaci rozdáte.

Úskalí může představovat také dostupný software. Pokud si doma vymazlíte prezentaci se všemi možnými i nemožnými doplňky a animacemi, může se Vám stát, že ji v rozhodující chvíli ze školních počítačů nespustíte.

Osobně moc nedoporučuji ani časování textových polí. Může se Vám stát, že budete z nervozity mluvit rychleji a pak budete muset čekat, až naběhne zbytek textu, nebo naopak na chvíli zpomalíte či odbočíte a text Vás předběhne.

Zkuste si celou svou prezentaci přeříkat a změřit si čas

Ideální samozřejmě je, pokud se do vymezeného času aspoň přibližně trefíte. Je-li prezentace kratší, tolik to nevadí, zvlášť pokud v ní svou práci stihnete krátce a výstižně shrnout. Zbývající čas lze poté využít v následné diskusi.

Přijít, představit se a říci dvě tři věty s odkazem, že zbytek si mohou všichni přečíst, ale opravdu nestačí :).

Horší situace nastává, je-li vaše prezentace příliš dlouhá a rozvláčná.  Z pozice předsedajícího poslouchám studenta a listuji jeho prací. … Práci už jsem dávno poslala dál a student stále mluví.  Mrknu na hodinky, už trochu přetahuje, ale nechci ho rozhodit svým vstupem. Stále mluví. Chvíli čekám a pak ho pozorním na ubíhající čas. Student stále pokračuje, opět ho upozorním, že už vyčerpal svůj čas.  Naliju si kávu, sním koláček.  A když se student stále ani zdaleka nechýlí k závěru, nezbývá mi, než zasáhnout a prezentaci ukončit.

Není nic příjemného, když vás předsedající vyzve, abyste už dospěli ke konci a vy jste teprve na samém začátku.

Ale nemyslete si, dodržet čas dělá mnohdy problémy i erudovaným kapacitám. Na některých konferencích proto používají budík, jakmile zazvoní, přednášející ví, že je čas odejít :).

Oblečení

Známe rčení, že šaty dělají člověka, si vezměte k srdci a nad tím, v čem předstoupíte před komisi, se zamyslete. Pánové to mají jednodušší, pro ně zpravidla bývá jasnou volbou oblek. Dámy mají sice možností mnohem víc, ale tím mají také mnohem víc starostí se správným výběrem.

Takže, klasická otázka: „Co si mám vzít na sebe?“. A odpověď? Oblečení by mělo být elegantní, slušné i slušivé, a hlavně byste se v něm, milé dámy, měly cítít dobře.

Pozor si dejte snad jen na velikost výstřihu a délku sukně. Nemusíte práci obhajovat v šatech od krku ke kotníkům, ale šatičky „první signální“ také nejsou dobrou volbou.

Důležité je se také před obhajobou pořádně vyspat a něco sníst.

Na závěr mi nezbývá než ocitovat jeden z Murphyho zákonů: „Odborná komise je dvanáct lidí, kteří dělají práci jednoho člověka.“

Kromě jiného z definice vyplývá fakt, že členové komise jsou lidmi. Tak se nebojte, většinou se, stejně jako Vy, těšíme, až to bude za námi. 🙂