Nahání-li Vám hrůzu už jen samotná představa, že byste měli napsat cokoli delšího než nákupní seznam, nebo naopak patříte k těm, kteří píší a píší a nedokáží včas přestat, nezoufejte a mrkněte na následující rady, díky kterým napíšete smysluplnou diplomovou práci požadovamné délky.

„Tak ještě poslední a pro dnešek končíme.“ Svolává nás předseda zkušební komise, abychom usedli a poslechli si poslední obhajobu diplomové práce dnešního dne. Dojídáme chlebíčky, dopíjíme kávu a pomalu se trousíme na svá místa.

Vchází studentka a v závěsu za ní…bodyguard?…Nebo spíš šerpa? Zkrátka mladík vláčející ohromnou krabici, kterou pokládá před tajemníka komise. „Co v ní asi je?“ Probouzí záhadná krabice v jednotlivých členech komise zvědavost. Diplomka. Krabice je plná diplomky, respektive obrazových příloha navrchu ležící relativně útlé textové části.

Tato historka mě přiměla k napsání článku o délce diplomové práce. Vím, že právě délka bývá častým kamenem úrazu mnoha studentů. Na jedné straně jsou ti, které děsí už jen představa, že by měli napsat delší souvislý text, a na straně druhé ti, kteří se naopak v psaní nedokáží krotit. Pro oba tábory je pak limit délky diplomové práce stresující.

Kolik stránek má mít diplomka, aneb 10 je málo a 100 je moc

Délka diplomové práce je zhruba 60 stran textu včetně úvodu a obsahu, zpravidla ale bez příloh, které se do počtu stránek nezapočítávají. Zatímco v zadání budete mít uveden minimální počet stran, je dobré vymezit si rozsah také shora.

Tak, jako vám nebude stačit deset stránek, byť by obsahovaly sebegeniálnější myšlenku, tak také 200 stránkový elaborát oponenta ani komisi neoslní. Optimálním počtem stran ukazujete, že jste schopni si s řešeným problémem poradit, definovat si cíle, k těm posléze dojít a vyvodit závěry. Při psaní mějte stále na paměti, že nepíšete román, ale odbornou práci.

Jak se tedy s délkou práce popasovat? Podívejte se na 5 praktických rad, které vám s vašim bojem mohou pomoci.

5 praktických rad, jak vyzrát na délku diplomové práce

V následujícím textu jsem pro vás shrnula základní pravidla, která vám pomohou poradit si s délkou diplomové práce.

Cíl práce

Prvním krokem je stanovení cíle práce. Proč vlastně dané téma zpracováváte, co řešíte a k čemu chcete dojít. Svůj cíl si jasně zformulujte a čas od času, když se příliš zaberete do psaní, si ho připomeňte a v duchu si odpovězte na otázku, zda to, co právě píšete, k vašemu cíli směřuje, nebo se vám myšlenky volně rozletěly a od svého cíle se spíš vzdalujete?

Osnova práce

Když se řekne osnova, možná si řada z vás vybaví ne vždy oblíbené slohové práce a ještě méně oblíbený požadavek učitelů psát osnovu. A možná si také řada z vás, stejně jako já, psala osnovu až na závěr, podle napsaného textu, což je sice možné, ale pokud píšete více než pár stránek je lepší postup obrátit. Osnova vás, podobně jako cíl, opět pevně drží. Těm z vás, kterým hrozí, že se rozepíšete příliš, přistřihuje křídla a ostatní postupně vede krok za krokem.

Při psaní osnovy můžete vyjít ze zadání a jeho jednotlivé kroky si ještě více rozepsat. Čím podrobnější osnovu budete mít, tím lépe se vám bude následně psát. Kromě toho, že vám osnova usnadňuje psaní, je také fajn při konzultacích s vedoucím práce. S dobrou osnovou můžete předejít mnoha nedorozuměním, kdy si například váš vedoucí pod bodem zadání představoval něco jiného než vy.  

„Já se na to….“ Naštvaně házím tubus s výkresy do kouta pokoje. „Co se ti stalo?“ Zvedá oči od knihy setra. „Ále, na minulé konzultaci jsme se dohodli, že udělám oba řezy a nebudu se zabývat výpočtem nákladů, ale pan profesor si to zase rozmyslel. Řezy můžu vyhodit a pustit se do výpočtů.“ Tolik vzpomínka z mládí.

Ač teď mířím do vlastních řad, nemyslím si, že by se od té doby situace úplně změnila a všichni vyučující si přesně pamatovali, co od studentů chtěli na předešlých konzultacích. Proto je dobré mít podrobnou a odsouhlasenou osnovu.

Při její přípravě se můžete inspirovat přiloženým vzorem.

• Úvod s jasně definovanými cíly
• Rešerše odborných zdrojů k danému tématu
• Popis vámi řešeného problému
• Popis použité metodiky
• Aplikace metodiky
• Výstupy, zhodnocení výsledků
• Závěr s uvedením, k čemu jste došli a jaké jsou přínosy vaší práce

Na závěr této rady si ještě můžete přečíst krátký příběh ze života, který můžete brát jako  takové malé varování přes přílišnou iniciativou:).

„Takže tady máte zadání a promyslete si do příště osnovu své práce.“ Propouštím studenta z konzultace. Na další schůzce jsme prošli osnovu a upřesnili detaily. Na další konzultaci přišel student celý natěšený a sršel nápady a vizemi, co vše by mohl ještě ve své práci řešit. „Fajn, ještě máte dost času, tak proč ne.“ Přijala jsem jeho návrhy a upravili jsme osnovu.

Ve stejném duchu se pak ale nesly všechny další konzultace, kdy student neustále přicházel s novými návrhy, čemu všemu by se ještě ve své práci mohl věnovat a já se snažila dovést jeho práci do zdárného cíle. Líný rozhodně nebyl a práce bobtnala a bobtnala a konec byl v nedohlednu.

Nakonec student práci přece jen úspěšně dokončil, i když o půl roku později. Vytvořit z rozsáhlého elaborátu smysluplnou práci byl tuhý boj :).

V určité chvíli vám nezbývá než si říct dost a soustředit se na dodělání práce tak, aby dávala smysl, byla logicky uspořádaná a přirozeně spěla od úvodu k závěru.

Rozdělte si práci na menší části

Princip metody je v tom, rozdělit si úkoly na menší části, do kterých je snazší se pustit. Takže se ráno neprobouzíte se stresující představou napsání 60 stran, ale těšíte se na svých 10 stránek, jednu kapitolu, zformátování obrázků apod. Po splnění každého úkolu pak máte dobrý pocit, že vám to jde pěkně od ruky a ještě je dobré se za zdárné splnění řádně odměnit :). Více si o metodě rozdělení mamuta a také o tom, jak se úspěšně bránit prokrastinaci, můžete přečíst zde.

V jednoduchosti je krása

Při psaní proto zjednodušujte. Máte souvětí přes celý odstavec? Rozdělte ho na několik vět. Pečlivě si po sobě text přečtěte. Opravdu máte v každé větě podmět a přísudek? Jasně, řeknete si, co sem tahám termíny z přijímacích testů na střední školy. Ale věřte mi, že nejen ve studentských pracích, ale v mnoha odborných článcích a publikacích, najdete věty, které vůbec nedávají smysl. Vždycky se raději snažte o jednodušší vyjádření vaší myšlenky, máte tak větší šanci, že bude správně pochopena :).

Diplomová práce není román

„V obci žil významný chovatel papoušků pan Jiří Chvojka, který v letech 1952 až 1958 měl ve svých klecích až 42 těchto ptáků.“ Tato věta by asi byla zcela legitimní v publikaci věnované chovu papoušků. Ale v diplomové práci řešící obchvat obce, ve které pan Chvojka žil, je trochu nadbytečná 😀 .

Diplomka není román. Často oponenti bakalářských či diplomových prací vytýkají studentům publicistické obraty. Snažte se proto psát svou práci jazykem odborným a věty typu: „Zatímco v průběhu roku zejí vlaky prázdnotou a cestující je možné spočítat na prstech jedné ruky, o prázdninách praskají ve švech a cestující jsou namačkáni jako sardinky v plechovce.“ Nahrazovat odbornějšími frázemi, např.: “ Obsazenost se v průběhu roku výrazně mění. Nejvyšších hodnot dosahuje v letních měsících.“

Rada na závěr

A jedna rada na závěr. Ze všeho nejdůležitější je začít. V zásadě je úplně jedno, co bude tím úplně prvním krokem, hlavně je potřeba ho udělat, ty další už půjdou snáz. Rady, inspiraci i funkční návody, které vám ušeří čas i nervy při psaní najdete například tady.