Je vedro, okno i dveře kanceláře jsou sice otevřené dokořán, ale moc to nepomáhá. Venku se nepohne ani lísteček a po rozpálených pražských ulicích se plouží turisté obtěžkáni fotoaparáty a petkami s vodou.

„Moc toho zatím nemám“, konstatuje studentka s omluvným úsměvem. „Zasekla jsem se na první kapitole.“
Tak co s tím uděláme? Dumám a očima přejíždím řádky první kapitoly. Je napsaná vzorně, smyslplný a zformátovaný text, správná interpunkce i gramatika, ale……

„No už nemáte tolik času „babrat“ se s každou kapitolu skoro měsíc“, konstatuji. „Musíte se odvážně pustit do psaní a následným úpravám se věnovat až nakonec“.

Takže rada pro všechny, kteří se ocitli v podobné situaci: Začněte osnovou a pak pište a pište. V samém začátku se nesnažte napsaný text moc korigovat a opravovat. Když se u některého bodu osnovy zarazíte a nebudete vědět, jak dál. Začněte psát text u bodu dalšího. Pro rady i inspiraci můžete nahlédnout sem.

Je to stejné, jako u školních testů, nejprve vypracováváte odpovědi na otázky, na které odpovědi znáte a teprve poté se vracíte k těm zapeklitějším. Jinak by se Vám mohlo stát, že ztratíte tolik času nad jedinou těžkou otázkou, že další už vůbec nestihnete.

Při psaní studentských prací si nejprve připravte rámcově celý text a poté si s ním můžete hrát a upravovat ho k obrazu svému.

„Pošlete mi co nejdřív všechno, co už jste napsal.“ Říkám dalšímu adeptovi na bakalářský titul. „V klidu si to během dovolené přečtu a za týden se sejdeme na další konzultaci.“

„Tak já zruším tu kapitolu o historii.“ Byla jediná zpráva, která mne na dovolené zastihla. „Zatím nic nerušte, pište dál, krátit a upravovat budeme potom.“ Rychle odpovídám.

Když už máte text své práce pohromadě, můžete se pustit do jeho podrobnějšího strukturování a členění do jednotlivých kapitol.

Jak na názvy kapitol

Sedím u státnic a jako obvykle listuji studentčinou prací – zadání, poděkování, úvod, rychlé prolistování a ….. už se chystám dolistovat k závěru a poslat práci kolegovi, když si všimnu neúměrně velkého písma názvu kapitoly a hlavně jeho zvláštního tvaru: „3.2 Výpočtem“. Listuji zpět a narazím na předchozí kapitolu: „3.1 Měřením“. Zaujatě listuji a vracím se zpět na začátek 3. kapitoly AHA: „3 Stanovení výsledných hodnot“.

Dosud mne nenapadlo upozorňovat studenty na fakt, že názvy kapitol mají být v prvním pádě 🙂

Takže pozor! Pokud se dostanete do podobné situace, pak raději část názvu zopakujte: „3.1 Stanovení výsledných hodnot měřením“ a „3.2 Stanovení výsledných hodnot výpočtem“.

Při členění textu do kapitol a vymýšlení jejich názvů, myslete především na čtenáře a snažte se, aby jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazovaly a jejich názvy byly co nejvýstižnější.

Kapitoly se číslují arabskými číslicemi, mezi kterými se dělají tečky. Za číslicí poslední už se ale tečka nedělá.

Prázdninová vzpomínka

„Mimořádně zajímavé je zdejší muzeum lovu mořských hub (Muzej spužvarstva), a to především svou sbírkou potápěčských pomůcek, včetně speciálních přístrojů a obleků, od starých dob po moderní vybavení. V místě lze též shlédnout malou potápěčskou sbírku potápěče J. Tonfary.“

Čtu si na stránce https://www.chorvatsko.cz/ slibně znějící text při plánování rodinné dovolené a těším se, co zajímavého uvidíme a co nového se dozvíme.

Ostrov Krapanj má rozlohu necelých 0,4 km2 a jeho nejvyšší bod leží pouhých 7 metrů nad mořem. V dobách největšího rozkvětu patřil se svými 2 500 obyvateli k nejhustěji osídleným oblastem, dnes zde žije pouze pár „domorodců“ a panuje tu turistický ruch.

Ostrůvek leží pouhých 300 metrů od pevniny, ale návrhy na stavbu mostu byly obyvateli zamítnuty v referendu a nám nezbývá než se vydat k malé převozní loďce. Cesta trvá jen velmi krátce a prakticky celou jsme ji věnovali nákupu jízdenky, protože v rámci chorvatského systému EET bylo nutné vydat všem cestujícím účtenku.

Vystoupili jsme na pevninu, našli směrovku k muzeu a natěšeně vyrazili. Po chvilce jsme došli k malému krámku s mořskými houbami a zvědavě jsme nahlédli dovnitř. V jediné místnosti byly rozmístěné mořské houby všemožných tvarů a také řada výrobků a suvenýrů, této suroviny vytvořených. Na stěnách bylo několik fotografií zachycujících získávání mořských hub.

„Tohle přece nemůže být to muzeum“. Usoudili jsme a šli dál. Poté, co jsme prochodili pidi ostrůvek ze všech stran, došli jsme k závěru, že jiné muzeum tu opravdu není a pokorně se vrátili zpět.

A proč Vám o našem výletu píšu? Protože souvisí s informacemi a také s názvy a nadpisy, které lákají a slibují.

Že správný titulek prodává, je známá novinářská pravda. Určitě se Vám už také stalo, že jste se začetli do článku, jen proto, že Vás jeho název zaujal. A určitě jste si už také prožili nadšení nebo naopak zklamání z následného obsahu.

Podobné je to nejen s názvy kapitol, ale také s názvy studentských prací. Mnohdy jsou členové státní zkušební komise celí natěšení na obhajobu práce pyšnící se zajímavým tématem a názvem a jejich nadšení je oprávněné nebo naopak dojde k následnému zklamání.

Název studentské práce bývá svázán řadou podmínek a pravidel, včetně požadavku na jeho délku, přesto je dobré se v rámci mantinelů zamyslet nad jeho zněním. Zvolíme-li název příliš obecný, získáme sice větší prostor v rámci řešení celé práce, ale toto příliš volné vymezení sebou nese nebezpečí, že se nám práce „rozplizne“ do ztracena a bude těžké ji ukočírovat.

A na závěr Vám uvádím ještě zajímavý citát českého esejisty a novináře Gabriela Lauba, vážící se právě k názvům:
„Lidé si vymysleli pro všechno na světě názvy, aby mohli alespoň něco na světě změnit.“

Také Vy můžete v rámci své studentské práce, ať už seminární, bakalářské, diplomové nebo disertační změnit svými názvy (a samozřejmě také náležitým obsahem :)) vědní obor nebo aspoň mínění učitele na svou osobu.

Tak ať Vaši práci provází co nejméně záseků a co nejvíce inspirace :).