„Plagiát jest částečné zcizení duševního výplodu, který znám jest jako výsledek prvotnější práce duševní nějaké osoby druhé. ..  možno plagiovati vynález, plod umělecký, slovesný, výzkum vědecký a pod. 
Název pochodí od star. Římanův. U nich plagiarius slul ten, kdo odsouzen byl ad plagas (k bičování), když obchodoval s osobou svobodnou jako s rabem…..“ [1].

Tolik k tématu plagiátorství najdeme v Ottově slovníku naučném z roku 1902.

Co označujeme pojmem plagiátorství?

Plagiátorství je jakékoliv úmyslné kopírování cizího textu a vydávání tohoto textu za vlastní. Za plagiátorství lze ale také považovat chybějící nebo nepřesné citace. Více se o citacích můžete dočíst v e-booku 5 praktických rad, jak nenapsat plagiát.

Asi nejčastěji bývá plagiátorství zmiňováno právě v souvislosti s opisováním diplomových a dalších studentských prací.

Plagiátorství se však zdaleka netýká jen školství, můžeme se s ním setkat v celé řadě různých oborů, v hudbě, literatuře, designu, průmyslu,….

A přestože je dnes plagiátorství hojně diskutované téma, není žádnou novinkou.

Podívejme se na skok do historie

Kořeny plagiátorství, sahají až do doby římské, kdy se mezi roky 40 až 43 našeho letopočtu narodil básník Marcus Valerius Martialis. Tento básník poprvé použil slovo plagiát, respektive jeho latinskou podobu plagiarius, jako metaforu, když jistý Fidentinus vydával jeho básně za své vlastní.

Marcus Valerius Martialis, se proslavil především svými epigramy, kterých napsal 1561 a nemálo z nich věnoval právě svému plagiátorovi Fidentinovi [2].

Zde uvádím jeden příklad za všechny:

“Kniha, kterou předčítáte, je moje, Fidentine, ale protože ji čtete tak špatně, stává se vaší.” [3]

Plagiátorství ve školství

„Opisuješ-li jednu práci, je to plagiát. Opisuješ-li dvě práce, je to kompilát. Opisuješ-li tři a více prací, je to vědecká studie.“ (Murphyho zákony o škole) [4]

Výše zmíněný citát je samozřejmě třeba chápat s nadsázkou, bohužel nezřídka bývá brán doslovně. Dnes řada vydavatelů odborných textů kontroluje jednotlivé články před vlastní publikací a stává se, že i „vědecký“ článek má 80 % převzatého textu, což je přece jen trochu moc :), i když může být vše správně ocitováno a nemusí se tak nutně jednat přímo o plagiát.

Ve školství se můžeme v zásadě setkat se třemi typy plagiátorství:

• plagiátorství studentské, kdy student vydává za svou cizí práci nebo její části
• plagiátorství učitelské, kdy si učitel přivlastní studentskou práci svých studentů
• plagiátorství komerční, kdy si student práci koupí a poté ji vydává za svou

Za zamyšlení stojí už samotné důvody, které k tvorbě plagiátů vedou. Za jeden z nich považuji snadnou dostupnost elektronických dokumentů a z toho plynoucí pocit beztrestnosti.

Pokud byste si měli půjčit tištěnou verzi práce a z ní si pečlivě opsat vybrané pasáže do práce své, troufám si tvrdit, že byste si moc dobře uvědomovali, že to asi není úplně správné počínání :).

Použití kláves Ctrl C a Ctrl V však mnohé výrazně zjednodušuje a také vlastnictví elektronických textů není tak zřetelné.

Vzpomínám si, jak jsem, v rámci dne otevřených dveří na místní základní škole, navštívila hodinu informatiky. Děti právě funkci těchto dvou kouzelných kláves probíraly, aniž by se jim vyučující byť jen letmo zmínil o autorských právech.

Doma jsem pak s dcerou vedla diskusi nad vkládáním různě postahovaných obrázků do prezentace ročníkové práce.: „Když neuvedeš zdroj, tak obrázky vlastně kradeš.“ (Pokud tedy nejsou poskytovány zdarma). „To je úplně stejné, jako když si vezmeš v obchodě třeba rohlík a odejdeš bez zaplacení.“ „No jo, ale doma mně nikdo nevidí.“ Odpovídá vcelku logicky dcera.

Je jasné, že asi kvůli obrázku do školní práce vám u domu nezazvoní komando v černých kuklách a nezabaví vám počítač. Na druhou stranu se můžete dočkat klidně i pokuty, pokud třeba vložíte na svůj web cizí fotku a její autor si toho všimne.

Dalším důvodem vzniku plagiátů je určitě lenost, ale také neznalost. Plagiát můžete vytvořit nevědomky tím, že špatně ocitujete zdroje, ze kterých jste vycházeli, nebo některý ze zdrojů zapomenete zmínit.

Autorský zákon [5], tedy zákon č. 102/2017 Sb.: Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, uvádí jako minimální požadavek uvedení jména autora, názvu díla a zdroje.

Velmi důležité je vycházet pokud možno ze zdrojů původních, vyhnete se tak nejen nařčení z plagiátorství, ale také a především se vyvarujete možného zkreslení převzaté informace.

Dlouhá léta proklamované vysoké množství železa ve špenátu vzniklo ze stále přepisované, špatně posunuté desetinné čárky, vlastně jen proto, že nikoho nenapadlo, podívat se do původního zdroje informace :).

Že přepisováním informací, bez ověření v původním zdroji, může dojít k celkem zásadnímu posunu významu, ukazuje i následující, celkem úsměvný, příklad:

Když si před časem dcera chystala referát na literaturu – rozbor balady Dceřina kletba od Karla Jaromíra Erbena – schválně jsem se podívala na net, jak tuto složitou baladu chápou ostatní děti a docela jsem se pobavila.

V kostce se v baladě jedná o to, že dcera zabije své nemanželské novorozeně a před tím, než se rozhodne skončit se svým životem, prokleje matku i svého milého, kterému vzkáže [6]:

„Vzkazuji mu požehnání,
matko má,
vzkazuji mu požehnání –
červa v duši do skonání,
že mi zrádně mluvíval!“

V jednom z „vygooglovaných“ volně dostupných čtenářských deníků jsem narazila na formulaci: „Dcera jedné ženy zabila své dítě a je z toho smutná. Řešením jí je pouze šibenice. Před smrtí vzkazuje svému milému pozdrav a svou matku proklíná za její zvůli.“ [7]

Jak se pozná plagiát?

K odhalení plagiátů se dnes využívá možností moderní techniky. V roce 2008 vznikl Národní registr vysokoškolských kvalifikačních prací a systém na odhalování plagiátů Theses.cz.

V současné době tento systém používá už 56 škol, Akademií múzických umění v Praze počínaje a Západočeskou univerzitou v Plzni konče.

Druhým rozšířeným systémem je Odevzdej.cz, který slouží k odhalování plagiátů v seminárních pracích.

A jak se tady vyhnout tvorbě plagiátů? Důsledným uváděním zdrojů, jejich správným citováním a odkazováním.

Citujeme z etických důvodů, protože nechceme být zloději cizích myšlenek a nápadů.

Znalost citovaných děl také ukazuje náš rozhled v dané problematice a zároveň nás chrání před objevováním již dávno objeveného. Více informací k plagiátorství ve školství najdete tady.

Vhodnými citacemi vaší práce pak také umožníte svým čtenářům dohledat zdroje, ze kterých jste čerpali. Mohou si tak vaše údaje nejen ověřit, ale také na ně navázat a vy tak vlastně posunujete hranice znalostí zase o kousek dál :).

Použité zdroje

[1] Ottův slovník naučný. Encyklopedie obecnýc vědomostí. Devatenáctý díl. J.Otto v Praze, 1902

[2]Marcus Valerius Martialis [online]. 2018 [cit. 2018-06-12]. Dostupné z:
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/marcus-valerius-martialis-13804

[3]Marcus Valerius Martialis. Martial: Epigrams ( excerpts) XXXVIII. TO FIDENTINUS [online] 2018. [cit. 2018-06-12]. Dostupné z:
https://wisdomhomeschooling.com/images/courses/HighSchoolEssayWriting/HSEW-Martial.pdf

[4] Citáty slavných osobností: Murphyho zákony [online]. 2018 [cit. 2018-05-11]. Dostupné z: https://citaty.net/murphyho-zakony/?q=27573&page=28

[5] 102/2017 Sb.: Zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů 2017, částka 39. [cit. 2018-06-12]. Dostupné také z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?O=7&T=724

[6] ERBEN, K. J. Kytice. Praha: Levne knihy, 2006. ISBN 8073094193

[7] Záhrobský, Z.: Erben Kytice.: Dceřina kletba. [online] 2013. [cit. 2018-06-12]. https://www.gasos-ro.cz/web/images/dokumenty/vyukoveMaterialy/CJ/ZAH_12_29_erben_kytice.pdf