Mezi nejčastější výtky oponentů patří zpravidla chybějící nebo neúplné rešerše a nedostatečně definované, nebo opět zcela chybějící, cíle práce. Oběma výtkám lze přitom docela snadno předejít.
Ale nepíšete práci pro oponenty i vám se bude psát mnohem snáz, když budete přesně vědět, kam směřujete a také z čeho vycházíte. Málokdy pracujete na tématu, kdy byste opravdu začínali na „zelené louce“, ostatně, i tvrzení že vaše téma dosud nikdo neřešil, byste měli podložit rešerší :).
Rešerše
Rešerše stojí na počátku tvorby všech odborných prací, ať už píšete bakalářku, diplomku nebo práci disertační, průzkum toho, co o vašem tématu publikovali jiní, je velmi důležitý a v práci nesmí chybět. Rozsah rešerše pak samozřejmě závisí na typu práce, ale jednotlivé kroky, kterými při získávání potřebných dat a informací procházíte, je stále stejný.
Klíčová slova
Základem jsou klíčová slova, která by měla být tvořena podstatnými jmény, jména přídavná se používají zpravidla pouze tehdy, pokud podstatné jméno zpřesňují tedy například policejní sbor, pěvecký sbor, apod.
Pro vyhledávání klíčových slov si musíme zvolit vhodné zdroje. Pro prvotní průzkum ve svých článcích i e-boocích doporučuji například Google Scholar . Jednotlivé školy také umožňují svým studentům, přístup do celé řady mnohdy jinak placených databází, takže je dobré poptat se ve školní knihovně.
Dobrým zdrojem je také webová stránka https://theses.cz/, jedná se sice o systém, který vznikl primárně pro boj s plagiátorstvím, ale lze v něm dohledat akademické práce z více než padesáti univerzit a vysokých škol. Zjistíte zde, jestli se vaším tématem zabýval už někdo před vámi.
Ale pozor! Vycházet byste měli ze zdrojů primárních, necitujte tedy data z nalezené diplomové práce, ale podívejte se do její použité literatury a nalezněte primární zdroj oné informace. Pokud chcete ocitovat informaci novou, ke které dospěl autor diplomové práce sám, pak samozřejmě můžete a v citacích uvedeme onu diplomovou práci. Jen je třeba být obezřetní, protože ne vše, co najdete ve studentských pracích je opravdu relevantní a pravděpodobnost chyby je zde vyšší.
Při tvorbě rešerše můžeme postupovat dvěma různými způsoby. Prvním je klasické zadávání klíčových slov. Pro zpřesnění dotazu je dobré použít „Rozšířené vyhledávání“ s využitím operátorů, nejčastěji logických operátorů Booleovských nebo operátorů proximitních. Druhou možností je vycházet ze zdrojů, které již máte nalezené.
Používání již nalezených zdrojů
Při tvorbě své rešerše můžete šikovně využít zdroje, které jste si prostřednictvím svých klíčových slov již našli. Pokud najdete zajímavý článek, který obsahuje pro vás podstatné informace, není nic jednoduššího, než se podívat do jeho seznamu použité literatury a vyhledat si zde uvedené zdroje.
Při tvorbě rešerše zpravidla oba tyto způsoby vhodně kombinujeme.
Cíle práce
V úvodu by měly být uvedeny cíle vaší práce. Čím přesněji si je specifikujete, tím snadnější bude cesta k jejich dosažení. Na samém začátku práce si tedy stanovte hlavní cíl a také cíle dílčí. Z cílů by mělo být zřejmé, k jakým závěrům chcete dojít a také jaký bude přínos vaší práce.
Buďte sebevědomí – ale tak akorát 🙂 – nedefinujte své cíle v podmiňovacím způsobu. Věta: “Rád bych ve své práci zjistil, zda řepka náhodou neškodí naší krajině.“ Nezní zdaleka tak dobře jako věta: „ Cílem mé práce je dokázat škodlivost řepky v naší krajině.“ I takto definovaný cíl je dobré ještě dále rozložit na jednotlivé dílčí cíle. Při jejich definování je samozřejmě nutné mít stále na zřeteli hlavní cíl své práce.
V závěru práce pak zhodnotíte, zda jste k cílům dospěli a jakým způsobem jste jich dosáhli. Jakou cestou jste se vydali, jakou metodiku jste použili apod.
A jen pro doplnění, pokud svou úvodní teorii nepotvrdíte, ba ji dokonce vyvrátíte, nevadí – i tak je vaše práce obhajitelná. Jen prostě v závěru uvedete, že vaším cílem bylo sice dokázat, že pěstování řepky naší krajině škodí, leč jste ve své práci dospěli k opačnému závěru a uvedete samozřejmě, jak jste k tomuto závěru dospěli.
Jak stanovit své cíle
Stanovení cílů práce není až taková věda a v zásadě se můžete držet metodiky SMART, kterou doporučují odborníci napříč obory lidské činnosti, od psychologů přes odborníky na zdravou stravu až po fitness trenéry.
S myšlenkou chytrých cílů – SMART goals – a jejich využitím v managementu přišel v roce 1981 konzultant George T. Doran, který mimo jiné pracoval také jako ředitel podnikového plánování společnosti Washington Water Power Company.
V zásadě se jedná o to, že by váš cíl měl vždy splňovat 5 základních bodů. Měl by být specifický (S – specific), tedy zvolený dostatečně konkrétně. Dále měřitelný (M – measurable) a dosažitelný (A – achievable). Posledními parametry pak jsou reálnost (R– realistic) a časové ohraničení (T – time bound), což znamená, že váš cíl musí být reálný a jeho splnění ve vašich silách i časových možnostech.
Vzpomínám si na studenta, který chodil na konzultace se stále novými a novými nápady. Navrhoval stále další možnosti rozšíření svého tématu i svých cílů. Čas se pomalu krátil a jeho cíle přestávaly být SMART. Ještě tak splňovaly parametr konkrétnosti a měřitelnosti, možná by byly i dosažitelné, ale určitě nebyly reálně proveditelné v daném časovém horizontu. Student nakonec několikrát své studium prodlužoval a i tak na některé ze svých cílů musel rezignovat.
A jak by takový „chytrý“ cíl měl vypadat?
Ve sportu třeba takto. Mým cílem je do roka uběhnout půlmaraton. Pak si svůj cíl mohu specifikovat například tak, že první měsíc uběhnu každý den 3 kilometry za určitý čas, druhý měsíc 5 km a postupně mohu dávky zvyšovat.
Vytčení cíle „za rok poběžím půlmaraton“ není SMART, stejně jako prohlášení „do ledna zhubnu do plavek 20 kilo“. Podobné proklamace jsou sice možná pěkným předsevzetím, ale velmi často končí v propadlišti dobrých úmyslů. Chceme-li hubnout SMART, pak si vytyčme jako cíl, být každý týden i kilogram lehčí. Nebo ještě lépe, specifikujme si jednotlivé kroky – dvakrát týdně si dám k večeři jenom salát, třikrát týdně si půjdu zaplavat apod.
S vytčením cílů bakalářské nebo diplomové práce je to úplně stejné. Pokud je například vaším hlavním cílem dokázat, že pěstování řepky ničí krajinu, je potřeba vytyčit si cíle dílčí, které vám pomohou dovést práci ke zdárnému závěru. Zkuste si tedy své téma více rozvést a specifikovat cíle dílčí.
Cíle diplomové práce
Například jedním z cílů může být již sama rešerše dostupných zdrojů, dalším průzkum, na jaké ploše je řepka u nás pěstována a dalším pak třeba výzkum konkrétních vlastností této plodiny ve vztahu ke krajině. U každého cíle si pak definujte, do kdy bude splněn, abyste naplnili písmenko T a nedostali se do časové tísně před dokončením práce.
Zamyslete se také hned v začátku nad tím, jaké metody budete k dosažení svých cílů používat. Máte zadanou nějakou konkrétní metodu nebo bude rešerše vhodných metod součástí vaší práce? Návrh vlastní metody také může být jedním z cílů vaší práce.
Závěrem nezbývá než ještě jednou zopakovat to nejdůležitější.
Čím konkrétnější cíle si zvolíte, tím snáze k nim dojdete. Čím pečlivější rešerši si k tématu vypracujete, tím snadněji se vám bude vaše práce psát.
Použité zdroje
SMART Goals: How to Make Your Goals Achievable [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: https://www.mindtools.com/pages/article/smart-goals.htm
What Are S.M.A.R.T. Goals?: How to Make Your Goals Achievable [online]. [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: https://www.smartsheet.com/blog/essential-guide-writing-smart-goals
