Pospíchám od zpožděného vlaku, dav ospalých spolucestujících mě nese do podchodu a dál k metru. Najednou se rozestupuje, lidé se pomalu otáčejí a dokonce se začínají usmívat. Co se děje? Ohlížím se také a na vrcholku schodiště stojí malý pejsek ve slušivém oblečku a zjevně sbírá odvahu vydat se dolů po schodech ke své čekající paničce.
Ono udělat první krok, chce někdy opravdu odvahu. Čím dál častěji zjišťuji, že se to také mnohdy týká odvahy pustit se do diplomky. Mnozí studenti mají na začátku psaní strach i obavy, možná i větší než ten pejsek. Ten se nakonec ze schodů odvážně pustil, za povzbuzování kolemjdoucích, kterým zpestřil ráno. Stejně tak se nakonec hrdinně většina studentů pustí do psaní.
Doba váhání a sbírání odvahy však někdy bývá docela dlouhá a na začátku prováhaný čas pak mnohdy ke konci chybí. Jak se tedy přemoci a začít? V tomto článku vám přináším několik rad a doporučení, které vám vaše „psací“ začátky usnadní. O věčném odkládání i o tom, jak ho přemoci, si můžete přečíst v článku Prokrastinace – trojhlavá saň sedící nám za krkem.
Snězte tu žábu
Problematice prokrastinace, tedy právě onomu neustálému odkládání úkolů, se věnuje celá řada seriózních i méně seriózních výzkumů. Zajímavé myšlenky a návody přináší například Brian Tracy ve své publikaci Sněz tu Žábu1.
Pro věčné „odkládače“ má několik rad:
Máte-li dnes sníst žábu – pak ji snězte hned. Přičemž onou žábou není myšleno nic jiného, než nějaký úkol – například psaní diplomové práce. Nemá smysl si žábu dlouze prohlížet ze všech stran. Krásnější nebude, princ ani princezna se z ní nejspíš nestanou. Prostě se nadechněte a spolkněte ji – nadechněte se a pusťte se do psaní.
Máte-li sníst žáby dvě, pak začněte tou hnusnější. U této rady se na chvilku zastavme. Existují totiž dva možné přístupy, jak se do nepříjemných úkolů pouštět, buď začít právě tím obtížnějším, a nebo se naopak navnadit tím příjemnějším.
Tak jako už na základce někdo začne raději s úkolem z matiky, aby ho měl z krku a už ho nestrašil, jiný udělá všechny ostatní, má radost z jejich splnění a spokojeně se pustí do toho posledního. Někteří studenti začínají zkouškami lehkými, aby získali sebevědomí (a kredity) a poté se věnují zkoušce těžké, jiní naopak začnou tou nejtěžší a o to lehčeji pak zdolávají zkoušky následující.
Výběr žáby záleží jen na vás. Sami nejlíp víte, který přístup vám vyhovuje lépe.
Začněte hned
Velkou brzdou na počátku psaní diplomky bývá, že prostě nevíte, jak začít. A tak raději neděláte nic. Pak vězte, že je úplně jedno jak začnete, jestli od první stránky první kapitoly nebo zprostředka. Důležité je začít. Jakkoliv. A hned.
Mnohem lepší, než si jen poznamenat úkol do diáře je kousek si udělat, neboť k rozdělané práci se nám vrací lépe, než pokud máme pouze začít.
Takže místo prostého začít už konečně s diplomkou, si můžete založit v počítači nový soubor nebo si na kus papíru načrtnout osnovu práce, podívat se na své téma do vyhledávače, udělat si pár poznámek. A vlastně jste už začali ani nevíte jak. Druhý den už na vás nebude čekat jenom poznámka začni, ale už budete plynule pokračovat v tom, co jste si tak pěkně předchozí den připravili.
Rozdělte úkoly, nikoliv pozornost
Rozdělte si velký úkol, kterým psaní diplomky bezesporu je, na menší části. Už jen samotná představa napsání 60ti stran souvislého textu může mnohým studentům způsobovat noční můry. Proto je dobré si celou práci rozložit na zvládnutelné celky a postupně se do nich pouštět. Každé splnění dílčího úkolu je fajn si odškrtnout v „úkolníčku“ a také se řádně odměnit.
Důležité je také omezit počet úkolů, kterým se věnujete současně. Jinými slovy – je mnohem efektivnější soustředit se vždy na jeden úkol a tomu věnovat plnou pozornost.
Udělejte si z psaní zvyk
Důležité také je vytvořit si z psaní zvyk, rutinu. Stejně, jako jste zvyklí kontrolovat, co nového na sociálních sítích, můžete každý den chvilku ze zvyku psát.
Každý zvyk se skládá ze tří kroků:
Prvním je PODNĚT, který vás přiměje k provádění určité činnosti, například si sednete k počítači nebo kouknete do mobilu.
Následuje krok další a tím je RUTINA. Automaticky začnete brouzdat po sítích.
Posledním krokem je ODMĚNA kterou díky svému zvyku získáte. V našem příkladě to mohou být informace, jak se mají a co právě dělají vaši přátelé.
Zkuste tedy využít tři fáze zvyku a vytvořte si návyk z psaní. Uvidíte, že se pak nebudete muset každý den přemlouvat a do práce se budete pouštět automaticky a s mnohem menší námahou.
Najděte si PODNĚT, podle kterého váš mozek pozná, že se blíží psaní. Například hrnek čaje v konkrétním hrnečku a zapnutý počítač na určitém místě.
Plynule se posunete do dalšího kroku, kdy se z psaní stane RUTINA.
Následuje krok třetí, nejlepší – ODMĚNA. Hurá, dnes máte splněno a můžete se věnovat něčemu jinému, aniž by vás někde vzadu strašila myšlenka, že musíte psát, strašně se vám nechce, termín odevzdání se blíží a Vy stále nic nemáte.
Ač jsem tuto kapitolku uváděla příkladem brouzdání po sociálních sítích, vy se jimi při psaní nenechte rozptylovat. Snažte se psát každý den aspoň chvilku a postupujte vpřed svým tempem. Nenechte se vystresovat spolužáky až příliš snaživými, ani zlákat k lelkování od těch méně snaživých. Přeji vám hodně inspirace při psaní vaší práce. Další tipy a rady, jak se pustit do psaní své vlastní závěrečné práce najdete v článku tady.
1/ TRACY, Brian. Eat that frog!: 21 great ways to stop procrastinating and get more done in less time. 2nd ed. San Francisco, CA: Berrett-Koehler Publishers, c2007. ISBN 1576754227.
